Láskyplná

Láska. Krásná, zasněná, vyskakující z husí kůže. Odlehčenost se snoubí s klidným tělem, představy se noří tak náhle v hlavě, jako rybka, která se sápe po návnadě. Chci s tebou být v těch sněhobílých peřinách, u otevřeného okna, ze kterého na nás praží slunce. Ve vzduchu budou cítit naše těla a slaný zápach potu. Jsme spletení jak nejpevnější uzel, naše odhalené slabiny oddychují a bliští se tvým semenem. Nohy mám najednou jak z másla, ruce patří k tobě a hlava je v oblacích. 

Ústa máš přitisklá na mém čele, cítím jak zlehka oddechuješ. Bylo to už dlouho, já vím. Tvé břicho zmateně poskakuje a nechává ze sebe stékat poslední kapky potu. Snažím se ti ze zavřených očí vyčíst každou myšlenku, ale byla bych asi bláhová, kdybych zrovna teď nějakou hledala. 

Náš dech se sjednotí. Jsme jako jedno tělo, které tančí na povrchu vzduchu a kapek. Odlepuji čelo z tvého polibku a nesoukám ti hlavu pod bradu. Lepím se k tvému břichu a mohu slyšet tep rozblaženého srdce. Obaluji se ve tvém teplém potu a utírám se do stále pomačkanějších peřin. 

Ruka mi nevědomě přejíždí po bocích a snaží se k nim nepřilepit. Po chvíli rozevřená dlaň ulehá kousek nad zadkem a hřeje mě jako nahřívací polštářek. Snaží se přimknout si mě blíž a blíž, chce se spojit s mými zády, jako dva kousky modelíny. 
Oknem proudí vzduch, hýbe záclonami i naším pachem. Jemné vlasy mi padají do obličeje a ty mi je trpělivě vracíš za ucho. Naskočila ti husí kůže. ,,Je ti zima?‘‘

Těla se rozpojují, a jako suchý zip, s nuceným odtrhnutím se přerušil proud naší tepající energie.

,,Copak?‘‘ tážu se v reakci na rozpojení toho přenádherného momentu. Ach, pohlíží na hodinky. ,,Musím jít‘‘

,,Ach. Ještě deset minut‘‘ prosebně zašeptám a snažím se ho rukou zadržet.

,,Promiň, vážně to nejde‘‘ to už si obléká ponožky a nechává mě v té až příliš velké a propadlé posteli, která se s jeho přibývajícím oblečením akorát zvětšuje. Polije mě záchvěv smutku. Balím se do ještě teplé peřiny a snažím se najít poslední vůni, poslední kapky potu, které by mě mohly uvrhnout do samolibého úsměvu. On však z peřin vyklouzl i se svojí podstatou a nenechal mi ani kousek. 

,,Přijdu až pozdě večer‘‘ říká a stojí před postelí oblečený a upravený. Zvedám se a po kolenou se sunu ke kraji postele. Když už stojím před ním, naposledy ho obejmu a z plna plic vdechnu jeho nezapomenutelnou vůni, po které tu za pár minut nezbude ani smítko. Rovnám mu ohyby trička a cítím jeho polibky na temeni hlavy. Vzhlédnu. 

,,Chybíš mi‘‘

,,Ale prosím tě, za chvilku budu zpátky, jo?‘‘

,,Ano‘‘

Byl mi přidělen poslední polibek, po kterém jsem bezvládně spadla do postele. Slyšela jsem zabouchnutí dveří a otočení klíčem v zámku. Byl zase pryč, všechno z něj, co tu ještě před půl hodinou bylo, zmizelo. Chtělo se mi plakat, zachumlala jsem se tedy do těžkých peřin a jala se znovu hledat poslední stopy jeho parfému.