Hezky, Evo!

dívám se na hřiště kde jsme si v dětství krátili čas

doslova ho zabíjeli spolu se šneky a bělásky

byly jsme kruté děti tak jak to od nás svět vyžadoval

věčně špinavé a plné touhy hrát si a ničit

 

hřiště kde jsme si v dětství krátili čas

začali okupovat lidé z městské banky

kteří nás vyháněli z pomyslného kurtu Roland Garros

kde výmoly posílaly míčky do všech světových stran

 

úředníčci hrající třikrát týdně volejbal – profíci z banky

úhlavní nepřátelé s podlým pohledem dospělých

 

byl tam jeden co s sebou brával manželku

aby mu podávala ručník

když si utíral z čela pot

 

seděla pod dubem utopená v jeho stínu

a s tichou pokorou sledovala jak její choť

okukuje mladou sekretářku Evu

 

pokaždé když se dívka dotkla míče

seladon z banky zvolal:

 

„HEZKY, EVO!“

i když její bagr nestál za nic

podání šla do autu

a na smeč byla prostě malá

 

boky měla ale oblé

a rty plnější než

vlastnila

jeho žena

 

s tichým odporem jsme sledovali tu námluvní hru

a bělásci zatím třepotali křídly

a šneci v trávě strouhali stonky ostrým jazykem

 

hřiště kde jsme si v dětství krátili čas

teď hlídá německý ovčák

s ledovým pohledem gestapáka

 

ve spárech Sokola už žádný tenis

žádný volejbal - jen poslušný běh dokola

většina profíků z banky zemřela a vypuštěné míče

spolu s děravou sítí pozřela plíseň v rohu

tmavých sklepů

 

většina jich zemřela

kromě Evy a seladona

 

ona se drží

boky jakžtakž oblé

blonďatá hříva

pohled jak po čoudu opia

 

seladon zestárl

už boj o ni vzdal

už vzdal svůj boj

svou předem

prohranou

válku

 

dívá se mlčky k zemi na ošoupané kožené boty

na tkaničky – ty zašlé oprátky všednosti

na kočičí hlavy které denně brousí podrážkami

a už neříká

 

„HEZKY, EVO!“

 

už nechodí na hřiště

kde jsme si v dětství

krátili čas

 

čas kterého už tolik nezbývá

 

dívám se skrz plot obehnaný ostnatým drátem

a vědomí že jednou umřu je den ode dne jasnější

 

věčnost je pro děti

 

ty žijí navěky

 

na hřišti kde jsme si v dětství krátili čas

jsme byli nesmrtelní

 

ještě jednou pohlédnu na ten dávný svět

a z mých vyschlých úst se smutně line:

 

„Hezky, Evo…“

---