doupný strom

Lami, vím to. Nevím, proč mi to v té chvíli přišlo tak důležité porád opakovat tohle slovo. Jinak to sem nemám ráda, proto psala bez...je to těžké vysvětlovat. Ale stejně děkuju. Jsem ráda, že sis toho všiml. 

Přiznám se, že je pro mne těžké některým formám poezie porozumět. Snad je to dáno klasickou výchovou ve škole. V tak krátkém textu se mi zdá použití slova  "strom" příliš hojné. To nemluvím o slovesu  "jsem". Těch je tam pět. Odstranil jsem jen slovo  "strom".

Našla jsem dneska pírko

protkané jemnou linkou

našla jsem doupný strom

na zemi leželo mrtvé ptáče

i kmen někdy uvnitř pláče

a teď jsem mohla uvidět dub s klikou a klíčovou dírkou

našla jsem ve větvích pírko dravce protkané jemnou linkou

našla jsem zázemí

--

--

--

Nafotila jsem si ho. Mrtvý ptáček mi vždycky přijde jako něco posvátného. Až se mi chce plakat. Už je schovaný pod větvičkama a tak nějak...Pírko je zřejmě z náprsenky káněte. Dala si ho do náprsní kapsy i s tou větévkou a dubovým listem. Doma vytáhla a ti tři  se spolu pořád drží. Přišlo mi to jako znamení. Nevím proč. Mám u Law fotku s ptáčkem, pomáhala mi zodpovědně, usmívám se tu, že, vybrat jednu, na víc jsem neměla. A druhou Jindra, taky ptáci... Děkuju, moc všem. 

Představuju si to... hnízda ve mně vždycky vyvolávají spíš stísněný pocit - vím, jak málo jsou bezpečná...

Nenašel jsem v lese pírko,

ani v dutém stromě ptáčka,

„jen“ avízo na tvé dílko,

pochválit je pro mě hračka...

jemné, dojemné