CHH

         Slepé rameno řeky bylo považováno za místo v hodné k ulovení ryb zrozených k vyuzení. Rybář – udič – labužník si svou rozkládací židličku umístil mezi ty široké buky a veselé olše, v místech, kde vodu rozhýbe snad jen vítr.

         Očekával, že do šesti do rána bude mít vše, co hořčice večer obohatí. Letní lovy jsou zvláštní svou úrodností, někdy se skutečně podaří během dvou hodin nalovit ryb, že by se z toho najedla nemocnice. Jenomže dnes přišel na ryby člověk, který neloví pro nemocné, ale pro svůj žaludek… Jako lovci závodníci, i on chce a nic nedá!

         Už očekával první cukání udice, ve vzduchu to cítil – zkušený. A vážně by se alespoň ta malá mřenka putující kolem návnady nechala sežrat… Jenomže dostala signál seshora. Na hladinu začaly padat jehličky letního deštíku, té maličké přeháňky a rybka pochopila a zmizela.

           Byl náramně vlhký vzduch a rybář si sundal kapuci. Svlékl by si celou pláštěnku nebýt toho pohybu v povzdálí. Měl znova nahozeno a někomu velkému se zalíbila sirová chuť. Veliká ryba kroužila, pohroužela se do představ o neobyčejné chuti, v mozečku jí probíhala vlahá předehra, která měla skončit vítězným polknutím, vše bylo na spadnutí.

             A na břehu seděl rybář, jenž chtěl jíst pro chuť, k obohacení svého jídelníčku… To se nesmí, to ne!

             Po chvíli ryba pochopila, že na břehu sedí konzument. Zpráva seshora byla tak srozumitelná. Kapky, dlaně, léto, déšť. Buben duněl a nikdo nemohl čekat podobnou ofenzívu. Šílená salva, to kroupy, ukládaly trest muži na břehu.

              Tak nešikovně si počínal, že když skládal své náčiní, rozložené sedátko mu spadlo do vody. Podal si jej a nenadálé bahno ho nechalo sklouznout víc, než po kolena. Vytahoval se za trsy trávy a chechce, utrhl je. Tak se pan nezvaný vyráchal celý.

               Konečně se dostal ven z vody a déšť neustával. Blesky, obrovské kapky, pouze kroupy zmizely. A on musel zůstat, dokud se alespoň blesky nepřeženou. A tak ještě nikdy nepromokl. Vše bylo k ničemu, všude mu byla zima a on musel zůstat…