Mezi světem

Jakoby vzduch v ústech hořkl

jakoby se svět přetrhl ve dví 

ani ti ptáci nejsou svobodní

a určitě nenavštívíš

každou malou čajovnu

na východ od Myanmaru

A co si budeš přát až naposledy vydechneš 

snad kousek čokolády zabalené ve staniolu?

Snad hrsti plné slunečnic?

Snad vidět oceán

jak křičí a svíjí se?

Snad vědět, že se mají všichni mizerně?

Kdo by to měl tušit 

je to jako volání sirén

jako slzy velbryb 

jako procházet se na druhém konci rovníku

jsi cítit deštěm 

a já včera v noci slyšel venku žáby 

jak si říkají, že nejhorší je pozdě 

a nejhorší rozhodnutí je žádné 

než se ponořily zpět na dno jezírka