vzít ticho do náruče

děkuju!  - teda básnička děkuje - já čučím ... :)

Je to moc hezké... :)

Pěkná,  líbí se mi  :)

Alegnooo, nee, to není po tvých slovech ... ty léčej i nemocný řeky :) ... to je po mý blbosti. A tu nevyléčej ani tvoje léčivý slova :) Moc děkuju! za ně

ozvěna je mrcha, gakaxi, vybere si, co ti vrátí - zato násobně :) ... všem stejně zapomene (něco vrátit:)

na AKčko nemám zbroják, na lískovku sílu ... tak ti jen poděkuju, Kočko :) děkujuuu

Jani, jo, tos trefila - je to lehce kamenité řečiště, musíš mít dobrý pádlo, lehkou kánoj a od-rá-žet-se :)) říct se to dá. Zkus říct: řeky slov jsou zas sjízdné ... zlatý věty ... ! :))

děkuju všem a posílám z náruče zbytkový ticho (ho tam moc není, no)

Bojím se napsat, že je to krásná báseň, kudy teče tudy hladí duši, která se tvým slovům tal ráda poddává ....

Bojím se proto, že moje komentáře nosí smůlu a tvoje básně po nich mizí

Sjízdná řeka slov... ale třeba "zas sjízdné", tam je peřej :D

Ne ne, kdepak, riskovat nebudu – já ti k „vzít ticho do náruče“ napíšu komentář a ty pak vemeš do ruky lískovku! Ani mě nehne... ;-)

(Kurňa, mně to nedá, teď zcela bez prdelky: Tohle tvoje dílko se mi obzvlášť líbí.)

Ozvěna nenadržuje. Všem stejně zapomíná.

Já už jen to ticho - radši ;-)

:)) díík - no jsme všichni člověci :) tak to máme podobně ... Jen někdo víc střílí a někomu víc hvízdá ... :D

nádherně jsi (mi) to sepsala :-)