Melancholická...

Když slunce v oparu prosvítá,
a ruka rukou se prosmýká,
dech mrazí v tom teple citů,
oči přivrou řasy plné krystalitů.

Když  voda v kaluži mrzne,
a tělo tělem se projde,
polibek chladí v těch slovech rtů,
vlasy třpytí měsíc stříbrných odstínů.

Když balkon v patře zůstává,
a slovo slovem se potýká,
tělo hřeje v cizím objetí vášní,
srdce naříká, chladne melancholií.