Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTakovej kus povídání o ničem !
02. 07. 2002
2
0
1247
Autor
Mínox
Člověku je někdy zle a potřebuje se vyzvracet. Já zvracím písmena. Je to zvrácenost, chlubit se svými zvratky. Jenže já chci, abyste viděli, jak mi je. Ne, abyste mně litovali. Ale někdo musí říct, že ten svět stojí za starou bačkoru, jinak se budeme na sebe stále usmívat a zakrejvat si oči, abysme neviděli... ty zvratky.
Vzpomínám si na jednu povídku... Nevím, kdo ji napsal. Snad Lem - geniální a po světě bohužel ne dost známý. Ta povídka hovoří o společnosti, kde se žije v prázdných místnostech, místo nábytku se používají bedny, všechno je špinavé a rozpadající se a obyvatelé jedí nějaké pilulky, díky nimž se jim svět zdá nádherný a ty bedny vypadají jako skvostný nábytek... Nepodobáme se trochu těm lidem, když se honíme za přepychovými auty a vilami ?
"Když trochu vyroste,
tak překvapeně zjistí,
že na tom nejhůř budou
právě lidé čistí.
Kdekdo je pošpiní
a pak si ruce myje
a špína v duši
se hravě skryje."
To zpívá Karel Plíhal. A myslím, že je to jedna z velkých a smutných pravd (i kdyby jeho písně byly sebeveselejší). Najednou nemám co říct. Ve vzduchu krouží prázdno a prstům se nechce psát. Jen se tak lehce a líně dotýkají kláves. Ťuk, ťuk, ťuk... Duševní kocovina ?
Vzpomínám si na jednu povídku... Nevím, kdo ji napsal. Snad Lem - geniální a po světě bohužel ne dost známý. Ta povídka hovoří o společnosti, kde se žije v prázdných místnostech, místo nábytku se používají bedny, všechno je špinavé a rozpadající se a obyvatelé jedí nějaké pilulky, díky nimž se jim svět zdá nádherný a ty bedny vypadají jako skvostný nábytek... Nepodobáme se trochu těm lidem, když se honíme za přepychovými auty a vilami ?
"Když trochu vyroste,
tak překvapeně zjistí,
že na tom nejhůř budou
právě lidé čistí.
Kdekdo je pošpiní
a pak si ruce myje
a špína v duši
se hravě skryje."
To zpívá Karel Plíhal. A myslím, že je to jedna z velkých a smutných pravd (i kdyby jeho písně byly sebeveselejší). Najednou nemám co říct. Ve vzduchu krouží prázdno a prstům se nechce psát. Jen se tak lehce a líně dotýkají kláves. Ťuk, ťuk, ťuk... Duševní kocovina ?
Blaznivkaaa
03. 07. 2002
Plíhal hmmm...
no, až tolik nazvracíno tu zasejc nejni...a no, úvaha docela dobrá, i když chvílema bych řekla ses nechal unést tím, co píšeš a nějako se to zveličilo, občas...