Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis šťastného cestovatele
Autor
Mrenka
nevděk světem vládne. Ano, je to smutné, ale je to tak Musím si postěžovat, že poté, co jsem si jako spořádaný občan našeho města a také, jako výdělečně činný člověk, začal kupovat čtvrtletní kupony pro městskou hromadnou dopravu, zjistil jsem, že výskyt revizorů se rapidně snížil. Ze samého zoufalství už jezdím ze Zvonařky až na Červinkovu v bláhové naději, že potkám pána s odznakem a on nikde. Víte, čtyři krásná léta jsem coby student jezdil jako černý pasažér, ale ve chvíli, když se na reklamních letácích v prostředcích městské hromadné dopravy objevila zpráva, že touto svou nekalou činností Vás připravuji o 150 000 korun měsíčně, se mi ustrnulo srdce nad strádáním Vás, Vaší správní rady i Vašich zaměstnanců. Byl jsem si dobře vědom faktu, že díky mně a mně podobným musíme jezdit v „šalině“ jejíž rok výroby byl do provozního deníku zapsán ještě jako třímístné číslo. Rozhodl jsem se tudíž skoncovat se svou podvratnou činností a zakoupil jsem ve zjevně chudém zařízení dopravního podniku poblíž hlavního nádraží tzv. „šalinkartu“ a do ní jsem vlepil svou první známku. S hřejivým pocitem jsem odešel na zastávku, sedl do prvního hromadně občany přepravujícího prostředku a čekal na chvíli, až se budu moci pánovi s odznakem pochlubit svým ještě teplým průkazem řádného hromadného cestovatele.
Nic. Projezdil jsem celé Brno, tedy ne celé, abyste rozuměl, jen pásmo jedna a dvě, jak je psáno na kuponu a revizor nikde. Mé zklamaní bylo o to větší, že prostředek byl plný důchodců a těhotných žen a že jsem tedy nemohl jako řádný pasažér dáti spočinout svým unaveným údům. Dodnes tedy bloudím spletitou sítí linek brněnské dopravy a čekám na ty sladká slůvka: „Dobrý den, kontrola jízdních dokladů, prosím…“. Snad se dočkám spravedlivé satisfakce. Než se tomu tak stane budu rád finančně podporovat dopravním podnik nad rámec svých pasažérských povinností. Jelikož pravidelně ztrácím své doklady, kupuji si „šalinkartu“ na čtvrt roku i dvakrát za platné období. Doufám tedy, že brzy bude špilberkské katakomby křižovat metro.
S přáním mnoha šťastných cestovatelů, Váš šťastný cestovatel Jiří Mrenka.