Děvčátko

DĚVČÁTKO

Možná, že se teď hezky usmívá
možná chci si to jen přát
spíše teď bolest přijímá z místa
kde čekalo na lásku snad

vidím ji, jak v stínu stromů
co pamatují slunce mladší
sedí na staré lavičce a cítí
jak vánek čistí její duši

přijímá ticho s přejemnou ctností
a neslyší nic, jen listy. . .
cosi v dálce šeptají
snad že brzy přijde podzim
a sním i jejich konec
v klíně, do něž s pokorou padají

objímá samotu, tak hřejivě mrazivou
která ji svítí na cestu do sebe
a hudba co pyšní se svými tóny
rozbuší mu srdce
po schodech do nebe

hledá se v zrcadle, co pravdu jí nepoví
a s falešným obrazem podvádí své svědomí
a přitom jen krůček jej dělí od komnat
kde čeká na ní přítel snad

Nepočkali jsme na poupě
až vykvete v bílou růži
a nyní divíme se hloupě
že trny poranily kůži

a krev, co z rány vytéká
je společnou naší bolestí
kdo nám rány ošetří
a zalepí je náplastí ?

čas se plouží a mně se zdá
jakoby dny teď roky trvaly
možná, že se teď usmíváš
možná, že hvězdy nelhaly

akorát v poušti
kde písečné duny se
v hodinách přesýpají
stojí to malé děvčátko

s barvou vlasů co
se sluncem splývají
kde konec máš má pohádko ?

kde se tu vzalo a kam jen teď půjde ?
já chci s ním tam teď odejít
miloval jsem a ztratil ho jinde
snad zde mne s vášní políbí

poprosím osud, ať vezme kus štěstí
a dá nám ho oboum do dlaní
s tím vším půjdem spolu
až tam na rozcestí
kde rostou bílé růže bez trní

---