Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekdysi dávno
Autor
slavek
stárnutí je jako pramínky vody mezi prsty. Protéká a není možné ho zastavit. Bolí ale ne jako rána pěstí. Spíše jako svaly dva dny po cvičení. Dá se s tím žít, ale nic moc. Tuhle básničku píšu po tom, co jsem se podíval na svoje starší dílka. Vidím, že mezi prvním z nich a tímto uplynuly více než tři roky. Stály za to, a přeci....
Pár těžkých hodin, a pár životů,
na mnoha rovin, bez bonmotů,
na chvíle dělí se na city bez citu,
na útěk do světa na útěk do bytu.
Není to zoufalství a není to láska,
není to vítězství, prohraná sázka,
není to o citech, není to o ničem,
není to v možnosti sám sobě voličem.
V čem může bolest být, ve ztrátě světa,
vždyt s troškou nadsázky máš právo veta,
zastavit city své, zastavit život,
Usáma, šílení, pekelný pilot.
Zvláštní jsou chvíle ty, kde nikdo není,
kde bolest vytěží moc znemožnění,
pocitu o cíli, pocitu zisku,
pocitu sázení, pocitu risku.
Kolik je bolesti, kolik je naděje,
zas lidé zemřeli, a nic se neděje,
další se narodí, křičící spratek,
kulomet oslaví, nový den matek.