Písmák Moje duše
Jsem hladina nějakého rybníka. Ten rybník je zasazený sám široko daleko v holé krajině, jen sem tam roste nějaký strom nebo keř a v dálce jsou vidět hory. A já jen nehybně a tiše stojím a tvářím se pořád stejně. Jen občas, velmi málo mnou proskočí nějaká rybka a vytvoří na mně kolečka, vážky nade mnou krouží a ovívají mě křidýlkama.
Zatrpklá
Uzavřena vpropasti sebe sama.
V hrobě skamenem
na němž je vytesáno:
„Ve věži lítostí přikovaná
TRÁM
Opírám se o jeden trám.
Pokaždé spadne. Asi je špatný.
Ale já to zkouším pořád dokola.
P r a v d a
Dýchám.
Bolí to.
Přišlo za mnou Něco a říká: „Jdi si pro svou pravdu. Musíš jít.
:o)
Ó fretná chrochtobuznosti. ,
. Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunktsery na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám Tě,
Tak nevím
Tak nevím.
Chtěla jsem být upřímná
a musím být zlá.
lidi kolem mě neznají.
Mrtvá
Padá listí na hrob můj malý,tříští se stesk jak veliké skály. Listí hnědé a žluté,podzimní barvy, a taky sníh. Usnulo srdce moje kruté,usnuly myšlenky a smutek v nich. Nevnímám a necítíma je to nejspíš tím,že jsem mrtvá a v hrobě ležímtak klidně a hrdě.
Nepřicházíš
Musím vstát a jít.
Pořád jen tápání a žal.
Nepřicházíš dát mi zdlaní pít,
odešels a už ses neozval.
Martin
Těžko přišel na ten svět.
Spláčem a ublížený.
Ale ptáčci cvrlikali hned,
je tu chlapeček náš vytoužený.
Znovu
Pokládám Ti k nohám růži.
Život mokrý od slz mám.
Nastavuju zas a znova kůži.
Člověkpřece nesmí zůstat sám.
Opona
Je mi smutno. Žiju zlý sen.
Nikdo nechtěl mě mít
a najednou patřit mám všem.
Dejte mi čas