Chyba????

Tak je to tady.Dlouhosáhlé loučení před autobusem se svým přítelem.Ozve se randál zavírajících se autobusových dveří.Slzy v očích ,ale nic už nejde dělat.

  Odjíždím k příbuzným na moravu."Sdovolením je tu prosím volné místo,,.Oslovím maleho starého pána."Ano sedněte si,,  zdvořile odpověděl.Myslím že budu spát .Nenávidím totiž jízdu autobusem.Zachvýli tam budu.Ale stejně asi neusnu neustálé pípání mobilu označující příchod sms od mého přítele my to nedovolí.

  A jsem tu .Nejprve ahoj baby ahoj dědo taky vás rada vidím a pak nastává trapné ticho ,které označuje že mám začít hovořit o zažitcích prožité za celý rok.Nějak se mi do toho nechce nechci totiž své příbuzné sklamat že s jejich malé holčičky je už trožku vetší holčička ,která má již jiné problémi než že si při jízdě na kole do školy odřela koleno.

  Trapnou pauzu teda neporušilo moje povídání  , ale babičky zaůpění že jistě spálila bábovku.Omluvila jsem se že bych se po náročné a unavující cestě chtěla trošku projít.Rychle jsem vysla ven z baraku a před sebou jsem uviděla nejoblíbenější místo mého mládí.Krásnou rozlehlou zahradu(spíše sad).

   Svého kluka jsem měla hrozně rada ale v této chvíli me nepřestávající pípaní mobilu unavovalo a tak jsem ho vypla.

  Šla jsem dál podel zahrady kolem mě pobíhali psi a já se cítila jako doma.Lehla jsem si do trávy a usla jsem.

  Někdo mě probudil když jsem procitla zjistila jsem že nademnou stojí pohlední mladý muž.Zvedl mě a vysvětlil mi co dělá ma naší zahradě. Řekl že u mé babičky dělá zahradníka.

  Týden se protáhl na dva ,ale výce už to nešlo.Poslední den mého pobytu babička ntně odjela s dědou do nemocníce.Zustali jsem tam sami najednou jsem se ocitla pod obrovitánskou kopkou seda bez trička.Nakonec i bez kalhot .Pomalu do me vnikl.Šahal mi po celem těle .Líbal mě a já zase jeho.

   Ráno když jsme se probudili došla nám ta nejhorší věc musím jet domů