Náš král

Ó, můj králi,

co dlíš kdesi v dáli.

Víš Ty, můj králi,

zda tvá duše zná-li,

co lid Tvůj pálí ?

Co pálí je a tíží

ty, pro které život je

jak v nose chmýří.

Co obracejí k Tobě víru,

v naději,

že duším jejich dostane se míru..

Ty víš, že našel se zrádce

a ten zosnoval zradu.

Zatímco tvářil se tak sladce,

oddělil podhradí od hradu.

Vzpomínáš ?

Pak Ty, potrestal jsi lid.

Tím, že vzals jim klid,

protože nechali se napálit.