Písmák to je život plnej všivot
Šel jsem vedle otce, držel jsem se ho za ruku, protože by mne mohl ztratit. Byl učitelem a myslel na svoje povolání, kudy chodil. Tak se někdy stalo, že zapomněl myslet na mne, což mu maminka často vyčítala. Mně to příležitostně ani moc nevadilo.
Protivanov
od Kosíře Mánesova
co vyrůstá z Hané
obzor tvoří ten můj kraj
vítr na něm proti vane
Všechno vždycky končí u toho jednoho
V poklidu jsme se dívali v televizi na fotbal. Právě se tam jeden černoch ve službách červenobílých z Londýna chystal kopnout penaltu.
" Nedá. .
ze života
tam v potoce pod kamenem
slizká kůže.
na ní modré rudé tečky
už za chvilku bez života může
Taková velká Prdel aneb kdy je cenzura prospěšná
Kdysi, už je to hodně dávno, bylo mi tenkrát něco kolem dvaceti, jsem přečetl od J. R. Picka takovou zajímavou povídku o tom, že kdesi nedaleko takovýho malýho Městečka měli takovovou zajímavou horu, co vypadala jakotaková obrovská Prdel.
Mezi pravidelné kratochvíle všech obyvatel Městečka patřilo vycházet v dobu, kdy nad touto horou zapadával měsíc, ven.
STM - cesta do ráje
Soutěž tvořivosti mládeže. Kdo tuhle krásnou akci zažil, má na co vzpomínat. Konec padesátých let, učiliště jednoho strojírenského podniku. V čele zasedací místnosti malé nízké pódium, hned pod ním je usazena porota.
Taková menší poprava
Honzu znal Karel ještě z Okresní mírové rady, kde K. několikrát za Svaz invalidůpronesl zbytečně referát o problémech zdravotně postižených.
Po referátu, který byl většinou, po evidentním nezájmu pléna, přijat silným potleskem, ho H. s úsměvem bodře plácával po zádech: "soudruhu, tentokráts to teda nakop.
raketa maketa
agenti tří tajných služeb zatknuli
starého dědu v klobouku
Co jsme doma propírali
Jen vítr ví
Přišli z procházky,
Danuška byla tentokrát úplně naboso.
Naštěstí měla dlouhou sukni,
Erotická
Byla jedináček. Nosila vlasy střižené na kastrůlek. Matka učitelka jí dělávala až do osmé třídy garde i o přestávce na chodbě ve škole. Líbil se jí Franta, co bydlel naproti přes ulici, ale nevěděla si rady, co s tím.
Taková malá prosbička
vědělas dobře
že sem ujetej jak vagon
a že je to nakažlivý
to se dalo tušit
Naše prabáby ve mně
Bylo to ještě před zrušením roboty
děvucha Marianna
na fojtství stala se ženou
pokořenou
Slavnostní
V našem regionu se v poslední době roztrhl s prapory pytel. Obecní prapor, prapor hasičů, městský prapor. Pamatuji se dobře na ta okázalá cirkusová představení kolem předávání nejrůznějších rudých a jiných praporů. Trubky, bubny, stuhy, písně, projevy, dojaté davy, hrdé předsednické stoly, přeplněné auly, závodní kluby, kulturní domy.
Naši chlapové ve mně
skřivan ve mně chce vzlétnout
nad tu laskavou světlehnědou plochu
země pluhem převrácené
a vonět k té drsné krajině
Prší
Mělaopět den, co propršuje. Slehlý polštář ji tlačil do zad,od okna šel chlad a všechno se zdálo šedé. Jen nohy jí příjemně hřály, protože je zahříval jejich pes, do odpoledne, než přijdeP. z práce domů, jediný její společník.
tři otázky a jedna příležitost
Ráno ve čtyři vstal a šel kosit louku. V osm už přemítal, zda se tímto hrdinským činem dostal konečně do té správné letošní fyzické kondice nebo jestli o ni přišel.
Při zbytečné rozmluvě se šéfem přemýšlel, jestli se pracovníkovi ztp může bez obav na čele zrcadlit, co si myslí.
V noci byl probuzen dotykem něžné ruky.
zavazadlo našeho dítěte
Těšíme se,až zase přijede. Až zase uslyšíme cestou od rychlíku ten hustý slovopád o tom, že Dášeně koupili "jejich" v Praze byt, že Janson zase chtěl třikrát přílohu navíc, že Gábina už má kromě svýho dítěte, jeho dětí už i jejich dítě, že ledničku do cizího bytu nechce, že už dá tu výpověď, že kvůli rovnátkům se nemůže pořádně ani nažrat, že Svěcený jí dal cédéčko, že zůstatek na účtu jí jenom klesá, uvidíme, že má novou kabelku, halenku, sukni, boty, džíny, tanga a zjistíme, že si přijela odpočinout. To víte, u nás na venkově je vzduch prosycen trojmocným kyslíkem a to pak s Pražandou pořádně sekne. Jen nám trochu vadí, že z tohoto důvodu ji přes víkend téměř nevidíme.
Ehm...
Nedávno mne naštvali Japonci, ti syčáci šikmoocí. V našem novém autě, pocházejícímz jejich teritoria, si začalo totiž říkat o reklamaci autorádio. CD přehrávač si jen tak začal přeskakovat z řady písniček na pořadí, kam se mu zrovna zachtělo a vyskakovat bez varování na různé rozhlasové stanice. Objednal jsem se tedy přes svého agenta do servisu.
Kamenná poezie
Zase po roce největší tuzemská burza a výstava minerálů -
ve dnech 2. až 4. května
v Tišnově.
Ráno
ponožkové ráno
roní z okna škleby
když se vstávat nechce
natož křepce.
Odhalení, pro ni.
Celej život si hraju na ftipnýho. Fakt jsem často k smíchu. Doma. Přitom sám jsem asi vůbec nikdy nic ftipnýho nevymyslel, i když.
speciální pedagogika
Rodiče měli takovou zvláštní kratochvíli. Občas, kdy bylo potřeba zchladit synkovi hlavu, chystali ho na cestu do polepšovny, která se nacházela o dvě ulice dále. V dětském pokojíku na skříni byl stále nachystaný kufřík,kde chyběla jenom svačina. Většinou stačilo ukázat na něj prstem, případně začít přežehlovat oblečení, někdy skončili až u dveří.
krocení koní
Řidič automobilu byl již značně rozrušen. Netrpělivě čekal, až se řidič motocyklu jedoucího před ním konečně rozhodne, na kterou stranu odbočí. Spolujezdkyně na motocyklu neustále elegantně upažovala rukou, střídavě na obě strany. Provoz na pozemní komunikaci za ní jí byl úplně fuk.
Babo raď
Bylo to jedenáctý den po zpackaném lékařském zákroku. Našel ji na lůžku, utlumenou chemií. Mluvila pomalu, musela usilovně přemýšlet, aby sestavila souvislou větu. Flexilou jí protékala do těla tekutá směs infuzních roztoků mísící se dorůžova.
Sobota
Seděla v křesle na chodbě, v patnáctém patře lůžkového zařízení, kde to vypadalo spíš jak v hasičské zbrojnici, asi dvacet metrů od svého lůžka, lůžka intermediální péče. Byla to její první procházka poté, co obdržela příslib k cestě domů. Z jedné strany stál její manžel, z druhé obě jejich děti. Byli nadšeni z jejího sportovního výkonu, i ona byla se sebou spokojená.
Cti otce svého
Když byly jejich děti malé, jezdívali s nimi na dovolenou do hotelu Boboty ve Vrátné dolině. Zvláště se tam líbilo malému synkovi. Dvojlůžkové pokoje byly totiž tak úzké, že připomínaly kajuty na lodi a tak slibovaly dobrodružství. Z jedné postele do druhé byl jen skok.
4 x radost neradost
Konečně si oblékla pod pacientskou košili kalhotky a cítila se opět jako člověk. Lékař u vizity to překvapeně zaregistroval.
"Vidím pane kolego, že jste překvapený, že je peršanka zase v kleci. ", podotknula nesměle.
Chvění
Pěkně se manželovi vybarvila. Do rána byla jako kanárek. Přitom žádná kolika, jenom mírná citlivost vpravo. Žlučník.
Z doslechu
V hospodě se vytahoval před kumpány, že je doma pánem. Druhý den se objevil ve škole s prořídlým chrupem. Ne, to neschytal doma od otce papuláče, to se při cestě domů silnice jaksi stále zvedala do výše, až ho udeřila do úst.
Měl takovou oblíbenou hru, kvůli které si kupovával bagetu.
Teorie
Čekal dnes auditora, jehož firmě dlužili za několik posledních návštěv.
Chystal pro něho vyžádané sestavy a maloval si do hlavní knihybarevná kolečka k operacím, o kterých věděl, že nejsou v pořádku. Knihu mu dá k dispozici i se značkami jako vždycky, má zájem, aby bylo jasno, na které straně stojí. Těšil se, že si zase odborně poklábosí o teorii.
Bác ho
Josef: "Ahoj Pepo. "
Pepa: "Ahoj Pepíí, jak se vede. "
Josef: "Výborně. "
Pepa: "No jasně.
Romantika před důchodem
Počkali, až doznějí poslední výbuchy novoročních petard, štěkot psů a až se rozptýlí novoroční dým. Letos nemuseli čekat dlouho. Byla mrazivá noc a mráz vlézal pod ošacení tak čile, jak se i oslavující stáhli pod střechy svých domovů. Z oken jediného hostince už stejně po desáté hodině večerní blikal jenom stromeček, posel Vánoc.
Mládí je krásná věc
Naše známá, jednaosmdesátiletá akademická malířka z Jevíčka, nebrala už pár měsíců telefon. Aždo Štěpána. Byla tři měsíce v sanatoriu Naděje v Brně, teď je doma a telefon jí podal syn.
" Já vám vždycky zmáčknu něco špatnýho,.
Život se sousedkou
Po obědě jedeme s manželkou na louku do lesa.
V kuchyni se rozbíhá pravidelná akce přípravy k odjezdu:
Nádobí už mám.
Tak ještě chvilku.
Deník z fronty
23. 4. Celou noc silná kanonáda, i hrom burácí a padá drobný déšť. Ráno celý svět zatažen olovem.
Dží bí šou
Dží bí šou. Dží Bí Šou se narodil v roce svého narození v malé vísce nedaleko Belfastu. Vychovávala ho převážně matka, protože otec byl rybářem a často vyplouval ve starém škuneru na moře za prací. Pocházel z chudých poměrů.
pravda je holt krutá
koledu chtěl strávit
se bzeneckou lipkou
laskal se však s čajem
a se střevní chřipkou
Když se kouří v lese
Vedl ho lesem, pro jistotu na krátkém vodítku, byl ale většinou veden a vlečen sám. Bylo nedělní dopoledne, mrzlo jako ve vzduchoprázdnu. Nemluvili, stejně se ve vzduchoprázdnu zvuk nešíří.
Přesto bylo slyšet, jak Jeden cinká řetězem, Druhý hliníkovou slitinou.
Život s řidičem
Po roce se zase blíží doba, kdy jezdíme na pravidelnou návštěvu k tetě do Vídně. Den před odjezdem se ubezpečuji o správnosti mých předpokladů otázkou, která je i odpovědí. I hadr na okna je na svém místě, předpokládám.
Těším se na to, že si ověřím na tabulích s názvy ulic, jak se mi po roce zhoršil zrak.
Život se sabotérem
Jedevatenáct hodinpadesát minut, doba, kdy přecházívá tchýně od televizoru k telefonu. Za chvíli se u nás ozve vyzvánění. Ženská logika velí k odchodu do koupelny, mužská předvídavost se už těší. Blíží se pravidelný rituál.
Život s ignorantem
Vybrals poštu.
Ne, nemám pistol.
Schránku.
Nevybral.
Dítě syn
Mladý muž se málem osamostatnil. Prohlásil, že na rodiče nemá náladu, sbalil batůžek, mobil a pár drobných, co se povalovaly po stole a odešel. Svůj odchod podtrhnul hlasitým zvukem dveří.
Telefon nebral, matka byla zprvu zoufalá, později hysterická, následně uražená.
Mýtní doba
Přivedla si domů hocha. Hoch to byl evidentně slušný a snaživý. Během propršeného dopoledne pomáhal otci pasírovat zeleninu, matce míchal drobenku.
Sledovala ten frkot s nadšením.
Co je zásadní ?
Paní učitelka, co leží bezmocně na čtyřce u okna, pojede zítra do Blanska na nukleárku. Po tomto zásadním rozhodnutí primáře u vizity následoval pacientčin neklidný zbytek dne a její bezesná noc plná obav.
Obavy byly ale zcela neopodstatněné. Zřízenec ji při překládání do sanitky určitě na zem neupustí.
Tragedie
Tak jsem se rozešla s Lukášem. Nevěděl, co je to nárt.
A vysvětlilas mu to.
V pětadvaceti.
Otcovy radostné chvíle s dcerou
Cestou z nádraží se dověděl, že v našem tisku se něco děje. V Respektu píšou o Vánocích s malým v, o milionu s dlouhým ó, v Květech o Gabriele Partyšové, co prý moderuje Eso. Bylo právědvacet hodin, kdy se vytasila s tím,co sochaři Nálepovi říkal Jiří Sovák, když mu seděl. že by na klíně.
tenkrát v roce jednaosmdesát
V pracovně ředitele okresní pobočky SBČS mi šéfbankéř smutně oznámil, že devizový příslib na tři osoby dostanu v plné výši, ale vycestovat budu muset sám, bez manželky a dcery. V důvěrném předklonu mi šeptnul do ucha, že se tak rozhodlo na pasovém, na základě udání.
Den nato jsme já, manželka a malá dcerka vyrazili, roztrpčeni z nenadálé komplikace,směrem k západním hranicím. Před vjezdem do Žďáru nad Sázavou nás zastavila hlídka VB a kontrolovala doklady.
Borec
Den před státnicemi jsme se všichni z kruhu sešli na pokoji na kolejích a čekali na příjezd našeho předsedy zkušební komise. S profesorem Horákem jsem se dobře znal, byl to syn babiččiné kamarádky. Dělal jsem u něho, ležíc na extenzích ve špitále, poslední zkoušku za čtvrtý ročník. Říkal mi Pepku a byl to borec.
Dělník ve mně
Můj vstup z dětství do života se odehrál velkým třeskem ve čtrnácti letech. Na doporučení tehdejšího okresního školního inspektora, kterému moje matka při té příležitosti nabídla, že mu vypere tu jeho hnědou košili, co má určitě ještě schovanou z protektorátu, jsem byl vybrán k cílené převýchově dělnickou třídou.
Dva roky na učilišti mi zpracovávali mozek hlavně pozdravem "čest práci", ve třetím ročníku, už ve fabrice, jsem brzy poznal, že všechno je jinak a s dělnickou třídou jsem se rychle sžil. Po třech letech, zocelen v životních postojích, dosti vzdálených původnímu záměru, jsem vyrazilvstříc budoucnosti.
A nebyl jsem
Chodil jsem do druhé třídy. Jednoho svátečního dne vtrhul do třídy náš třídní s chlapem v montgomeráku a sudnali ze stěny kříž. Navždy.
Od toho dne nastaly časy naší převýchovy a zocelování v našich postojích.
Jak vznikal můj světový názor
Bylo mi tenkrát asi deset roků a byl jsem závistivý frocek. Záviděl jsem spolužákům, že ministrovali, stejným jsem záviděl i rudý šátek.
Můj otec byl v kostele naposledy na své vlastní svatbě a být organizován odmítnul veřejně na schůzi, která se sešla na Gottwaldovu výzvu. Byl jsem tak nucen stát poslušně a pevně na jeho názorech, po jeho boku.
Kukačka, co jí držím palce
Temnou oblohu prosvěcují jasné body, v mnoha vrstvách nad sebou, jak bublinky v minerálce. Tisíce zářivých světů téměř nadosah, jen o dvě tisícovky metrů blíž než u nás doma, ale připadám si jako uprostřed nich. Velebně tichá alpská noc je všeobjímající.
Ležím na zádech, v periferním vidění se mi kývají stébla trávy, výsek modrého nebe, které objímám očima, je ohraničen nachýlenými korunami bříz a buků.
vrah ve mně
"Hrůza třese chlívkem, ve chlívku je Rus. ", říkával můj otec, když přišel na zahradu a viděl tu spoustu práce, kterou bylo potřeba udělat. Měl totiž jistotu, že je na to (dobrovolně) sám. Měl totiž syna, kterého by při společné práci musel zabít.
ach, ta láska
V sedm hodin večer otevřel strážník ve službě okno ve služebně městské policie a zasněně se zaposlouchal. Ulicí kapitána Jaroše se opět nesl silný jekot vzrušených dívek. Před vchodem do kina prudce zabrzdilo zásahové policejní auto, vyskočili z něho dva městští strážníci se ztvrdlými pendreky a ztečí brali zápasící chumel u pokladny. Před večerním představením tam bojovali mladíci o lístky do poslední řady.
Fond
Jaksi nevhod jsem vešel na obchodní oddělení právě ve chvíli, kdy referentka schovávala nahnědlou bankovku do šuflíku s poznámkou určenou pro mne: "děkujem, dáme si to do fondu. ".
U jejího stolu stál dealer s pryžovým zbožím.
Je to tak.
osudový výkřik
Pod obrovským hřibem cirkusu si právě propichoval jeden varietní umělec dlouhými jehlicemi paže, když se ze zadních řad hlediště ozval výkřik : " pojď mě taky píchnout, ať tady neusnu. "
Otočila se směrem, odkud výkřik zazněl a uviděla svého budoucího manžela.
začátečník
Čekal na rohu ulice a myslel na to, že by bylo dobré mít to už za sebou. Ruce se mu potily a oči těkaly po chodnících. Po protějším se právě pohybovala houpavým krokem mírně v předklonu jakási zavalitá vysoká dívčina. Proboha, snad to není ona.
jojojo
V neděli k ránu jsme doma s manželkou zaslechli hlasité zvuky, vzlyky a kašel, ozývající se zespod, z umývárny a WC. Naše děti se vrátily z diskotéky, nebyly samy a zjevně všichni byli mimo formu. Totéž se nedalo ale říct o mé polovičce.
Vzpomněl jsem si na to, jak moje budoucí choť takhle jednou, ještě za svobodna, pokašlávala u nás doma .
jojo
Přišel jsem na chalupě do ložnice a uviděl jsem u postele svoji dceru a v posteli jakéhosi mladíka.
Vzpomněl jsem si, jak můj otec chodíval o půlnoci v noční košili a v čepečkupřes můj pokoj na WC a dělal, že neví, že v mé posteli leží jeho budoucí snacha, které ještě tenkrát nebyl představen.
Mrkám
Načerpal jsem benzin, sedl si za volant a najednou vidím, že manželka se vrací k pokladně. Naše dcera, co sedí vedle mne, mrkla po ní okem a povídá: " jde se zeptat, jestli nemají mapu ".
Když se manželka posadila dozadu, slyším: " mami, schválně, proč ses vracela k pokladně. " - " ptala jsem se na mapu republiky.
Máte psa ?
Když jsem byl ve středu večer venčit našeho psa, na trávníku před domem zavětřil a radostně zavrtěl ocasem. Kousek před ním se právě svinoval do klubíčka malý ježek velikosti mé upracované dlaně. Pes do něj párkrát strčil čenichem, párkrát do něj dloubnul packouakdyž zjistil, že k bližšímu setkání druhů nedojde, zvednul zadní a vyčural se.
Na něj.
aby se neřeklo
Paní doktorko, o dovolené jste tady přišla o pěkný tóčo .
Dovezla mě rychlá ve stavu naprostýho nervovýho kómatu .
Pes mně totiž vyřádkoval sedmnáct králíků a já ho za to utopil,. pak jsem sebou seknul.
Bez komentáře
Dívám se přes stůl na svého syna, jak netečně přesunujehouskový knedlík kolem telecí kotlety, jak dcera opatrně odsunuje plátek ledvinyna okraj talíře, jak oba s neskrývanou chutí pijídruhé pivo, usmíváme se chápavě s manželkou na sebe a na mřížkový koláč, gastronomickou to tečku za svátkem chutí a přitom zasněně vzpomínám, jaký dělávala v minulém století moje babička vynikající jablkový dort se šlehačkou.
Musel jsem vždycky do polohy vleže na otoman a půlhodinku odpočinout, abych mohl pokračovat.
"Kotě, naše máti dává do zelňačky nakrájená jablka a to vajíčko tolik nerozmíchává" , nesměle jsem nedlouho po svatbě upozorňoval manželku na svoje vytříbené chutě.
"Já ne", bylo mi tenkrát rázně odpovězeno.
Perličky pod dnem
V Boskovicích na náměstí u velkého nápisu nad obchodem "ODĚVY PRO MUŽE" se časem odloupnulo "O" .
V kině Radost v Brně byl nad bočním východem nápis "VÝCHOD Z NOUZE" .
22. srpna1968 stál na tribuně okresní školský inspektor a dštil síru na Sovětský svaz, aby za rok byl zase mezi vyvolenými.
Bude Václava !
V pátek večer nás potkalo štěstí. Telefonovala totiž z Prahy naše dcera Monika, že prý už bude zase Václava. To je překvapení. , shodli jsme se s manželkou.
Pan profesor
Po desáté hodině přišel přednostně " na řadu " pan Špidlík, bývalý lékařčin profesor matematiky, usměvavý bělovlasý staroušek, již několik roků ovdovělý. Jako vždycky oznámil sestřičce, že paní doktorka Radka byla nejlepší matematičkou třídy a s neskrývanou radostí se usadil na " židli pravdy ". Jako vždycky si přišel nechat změřit tlak, poslechnout srdce, pro recept na Cardilan a vitamin E, ale hlavně popovídat.
" Děvčátka, já tady u vás vždycky omládnu ", sděloval radostně.
Zpráva o houbařské sezóně na Drahanské vysočině
Byly to velice úspěšné dny, i když vše bylo jaksi naopak. Hřiby se rozrostly nejvíc až po úplňku, čím větší bylo sucho, tím rostly víc a do lesa jsem se vydával až před polednem. .
Vybíral jsem si totiž po půldnech dovolenou a ráno jsem ještě musel dohlédnout na holky, aby se hned od rána při práci nezpotily, což ale v době antiperspirantů není aktuální, takže to byla stejně výmluva.
Diagnóza: houbař
Právě jsem natěšeně a odvážně rozepínal blůzičku svému idolu z mládí. Už jsem viděl šedesát procent všeho, co mohlo být ke spatření, protože jsem začínal shora.
V představách jsem se značně předbíhal, už jsemhnětl.
BB po mně koukala zamilovanýma očima a dmula se jenom pro mne.
ať je jejich láska květinou
V pátek 16. 8. si na radnici ve Vysočanech řeknou ANO písmáci
z nejmilejších
Monty_Python resp. Sigmund Freud
hubertxy alias Stanislav_Vašina
Dnes je diabetologie
1.
Jen co se zabouchly dveře, lékařka zírala.
Ode dveří se nesl rozzářený sedmdesátník pan Winter, přibližně roční vdovec. Vyparáděný, s lesklou hřívou, veselé oči povídaly o výborné náladě.
Polykač
Tak jsem sivčera už popáté sáhnul na bříško a bylo to pořád tam .
Tvrdé na omak, trochu hranaté, kulaté tak akorát. Měl jsem tím bříško krásně natvarované, přímo k polaskání. A k závidění .
Co bych neudělal pro tě !
Čtyři roky před důchodem, to je snad už ta správná doba, kdy si můžeme dopřát pár dní dovolené sami dva, řekli jsme si s manželkou a vycestovali jsme jako zamlada, opět do Vrátné doliny, kterou známe jako svoje boty, už asi počtrnácté.
" Kotě, vstávej, nestihneme snídani . " opatrně jsem ráno, vlastně už dopoledne, zašeptal. , přesto mi bylo odpovězeno zavrčením:
" Mám dovolenou .
Jánošíkové dni
Folklór a v krásné přírodě .
A navíc sraz ozajstných zbojníkov, co berou bohatým .
už je to tady !
Včera odpoledne, kdy jsme se setkali s našimi dobrými známými před bankou, vyskytovalo se tam neobvykle mnoho pohledných mladých dívek. S Petrem jsme nesměle cítili, že naše manželky, které stály vedle, jsou tam jaksi v tomto okamžiku navíc.
" Pepo, nemáš náhodou u sebe browning . " hodil po mně Petr, jinak primář v nemocnici, otázkou.
3 x Petr
I.
". tak si ti často říkám, jestli jsem něco nezmeškal, když jsem neměl nikdy žádnou bokovku. Všichni kolem to měli nebo mají.
haiku k haiku sedá...
I.
zvědavé haiku
kniha zas ptá se
ozvěnou obrací list :
Hajííí
Náš dospělý syn si pořídil psa. Bylo nám odpočátku jasné, kdo se bude muset postarat, proto jsme vyjadřovali nesmělé námitky.
"Obohatím váš duševní život . ".
ty seš ale....
" K čemu to ňucháš . " houknul jsem na psa a šel se podívat, nečekaje na odpověď.
Na asfaltové lesní cestě v rozteklém asfaltu ležela přilepená patnáct centimetrů dlouhá šedá páska s klikatou čárou uprostřed. Kousek dál další.
dík za poučení
Na pokoji leží šest pacientek, některé už průsvitně čekají na zazvonění. Na posteli u okna naše známá osmdesátiletá akademická malířka z Jevíčka, má v žíle zavedenou infuzi. Zapomněla totiž v těch vedrech pít a ledviny zahrozily.
" To jsem ráda, že jste za mnou přišel, to víte, tady si moc zábavy neužiju a vy jste takovej optimistickej.
uzdravení přišlo z rozhledny
Do ordinace pomalu, posmutněle, vkráčela paní Šmerdová, už dva roky učitelka ve výslužbě. Na její ohnuté postavě viditelně ležela tíha jejich zdravotních problémů.
" Tak, paní učitelko, zvýšíme jen Cardilan na jeden denně, to by mělo na ty problémy stačit ", řekla lékařka jistým hlasem.
" A co je jinak nového .
pod svícnem je tma
" Paní doktorko, je zde paní Jarůšková, " ozvala se ode dveří čekárny sestra a hnedpacientku pozvala dál, protože už bylo půl druhé a navíc se zdálo, že bude objasněna záhada, kam v jedenáct hodin zmizela.
Vešla osmdesátiletá akademická malířka z Jevíčka , oblečená podle módy padesátých let, lehce se opírala o hůl, už od dveří zářila širokým upřímným úsměvem a děkovala, že byla ještě očekávána.
Posadila se se svým vysvětlením na židli, takže v ordinaci už seděli všichni.
" Já vám, paní doktorko, tak přidělávám starost, to mě mrzí, vy jste tak hodná,nezlobte se.
je ti to jasné ?
Až dvakrát
kohout zakokrhá
bude to znamení
že může být, co není
pán tvorstva
Práskly dveře od ordinace a dovnitř se vřítil energický sedmdesátník.
Už od dveří hlásil zvučným hlasem: \" doprdele, dnes jsem v té čekárně málem zdechnul, jsem tady už od půl sedmé . \"
\" Víte dobře, pane Procházko, že laboratoř dává výsledky až v devět. \",
snažila se ho lékařka uklidnit - marně.
autodiagnóza
Do ordinace vešla usměvavá stará paní. Na vybídnutí se posadila na právě uvolněnou židli a dlouze vzdychnula.
\"Tak co statistika, paní Palánová . \" zeptala se po pozdravu lékařka.
co zde dělám ?
Vzpomínám si :
visel jsem
tenkrátna okapu
ruce natažené
když dva včelaři
Stavila se ráno v kanceláři za mnou manželka. Neměl jsem na ni čas, protože u mne seděl kolega, včelař začátečník. A povídal a povídal.
Měl jsem zavolat na studijní synovi, pak mu domluvit protekci u pedagogické ředitelky.
modré světlo
usínám si kudy ležím
pospávám si kudy sedím
světlemodrý svit
padá na mé křeslo
najít to pozitivní
Přišel. Manželce. Ohledně předčasného ukončení leasingu z důvodu totální škody havárií. V dopise byla přiložena dohoda o převodu majetku a dopis.
balada o lásce
Proti odpolednímu nebi se v záři slunce třepotají šosy jeho hnědého fráčku. Je to on, ťuhýk, elegán mezí, kolem krku šedou šálu, s černou páskou na očích. Rozhlíží se ostrým zrakem kolem svého šípkového keře, kde se v hnízdě čepýří nenasytné mládě, ta hrstka prachového peří čechraná větrem a růžovými trny. Z kolibřího mihotání náhle připažuje letky k tělu a vrhá se do pádu střemhlav, pohupem potom rychle k domovu, v zahnutém zobáčku se kobylce ještě křídla třesou, když mizí nenávratně v nenasytném jícnu.
hrdina
V naší ulici se všichni známe. A to je právě.
David, syn souseda přes tři domy, studoval na strojní fakultě. Přitom hodně sportoval, jeho svalnaté tělo pravidelně probíhalo ulicí, záclony na oknech se také pravidelně pohupovaly, jeho probíhání, dá se říct, bylo populární.
běž na ušní !
V sobotu, na naší každodenní procházce přírodou, jsme viděli ve velké kalužině dvě plovoucí užovky. Měli jsme co dělat, abychom udrželi psa, který by se s nimi rád seznamoval. Jeho svalnatého těla nabitého energií pak manželka využila jako šlepru při zdolávání kopce.
Jak tak na vodítku spěchala, slyšel jsem mezi funěním a praskáním větviček, jak říká : Tady jsme chodívali s našima na Suchý.
letní čas
Tuhle v květnu jsem přijel v sobotu domů ze zahrady v půl jedné a manželka mne vítala mírnou výčitkou a stydnoucí polévkou.
Říkals v poledne .
No jo, ale je půl jedné, to znamená vlastně teprve půl dvanácté.
Poslední pánská jízda
Po státnicích jsme se na oslavě rozšoupli se studentkamiz NDR, které byly u nás na fakultě na praxi, od jedné jsme získali pozvání, adresu a příslib, že se o nás postará. Tolik jsmetoužili po rozřešení mnohoznačného příslibu netušených slastí, že za týden jsme ,
4 kamarádi, vyrazili na poslední svobodný výlet za
dobrodružstvím. Byl to fajnový výlet, žigulíkem , Míšeň, Lipsko, Berlín, Postupim, . města ano, leč dívky nám u nohou neležely tenkrát vůbec.
intelektuální náboj
Každý den se moje manželka R a já J z oken našich pracovišť díváme na park, kde se mezi jehličnany a listnáči rozprostírá nízko střižený trávník, už více než 14 dní celý bílý. Podél něj také každodenně projíždíme do i ze zaměstnání.
Ve čtvrtek odpoledne proběhl při cestě kolem následující dialog:
R: koukni se na ten krásný bílý koberec .
letos v zimě umřela spousta broučků.
i za dne padají hvězdy
rezavá pšenice vlní se obzorem
chystá se obejmout okamžik krásy
bolidy k zemi s třeskem se řítí
budeš si něco přát, asi .
realita ?
Je den po volné středě, čtvrtek 9. 5. 2002, už poněkolikáté se přistihuji, že přemýšlím o povinnostech, co mne čekají v pondělí 13. 5.
lékařské tajemství
Dr. : Dobrý den, paní Vaverková
Pac. : Dobré deň
Dr. : Jak se vám daří.
Ona
Gvendolína.
jedno černé druhé věrné
obočí
pavučinkou obtočí
velká voda
Hučící masa
do bílé pění
jako vír z listí
tisíce otáček