Teorie nepořádku

Sedím na pohovce, koukám jak splašeně běhá po pokoji, nakoukne sem pak tam, vezme támhleto a někam to hodí do kouta.

“ Co jako myslíš že děláš?” ptám se.

“ Hledám prvopočátek tohoto nepořádku v tomhle smradlavým pokoji.”

“No podívej se na to takhle, nepořádek je hromada věcí položená na místo kam prostě nepatří, no a uklidíš to tak, že je dáš na to správný místo.”

“No ale,” pokračoval. “Nemůžeš je dát na to správný místo protože je tam další věc, která tam nepatří. Tak musíš vzít tu věc, která leží na místě tý předešlý věci a dát ji na její správný místo, no a tak je to pořád dokola dokud nenajdeš nějaký prázdný místo, no a to je ten prvopočátek ”

“A nemělo by se to spíš jmenovat prvopočátek úklidu?”

“Ne, protože tohle prázdný místo vzniklo tím, že se sem nevrátila nějaká věc a tohle je pravděpodobný počátek toho všeho.”

“A neřešil tenhle problém už Neruda?” ptám se.

“Ne, Neruda byl s primitivní doby, on nevěděl kam s jednou věcí. Dnes je doba složitější. A já nevím kam se všemi těmi věcmi.”

“Aha,” utrousím a zapaluji si cigaretu.

“Proč si myslíš že tady uklízím co? Abys mě tu házel vajgly po pokoji?” řve na mě a divoce rozhazuje rukama.

“Víš jakej tady budu mít zase bordel?”

“Tak hele kámo,” povídám mu klidně, “tím že ti tady hodím vajgl na zem, nepořádek neudělám, protože jak jsi sám řek, začíná to tím že někde je prázdné místo, no a tohle mi udělá místo tak leda v mí krabičce s cigaretama.”

“Sakra chlape neblbni, když ti tady budu házet vajgly na zem, tak podle tý tvý teorie, budeš na tom líp, protože vždycky budeš mít čím zaplácnout to prázdný místo.”

“Tys mě vůbec nepochopil,” na mě křičel, když měl celou hlavu strčenou ve skříni a tak zněl jeho hlas dunivě, “ty tu mou teorii převracíš a děláš si z ní srandu!”

Rezignuje, kope všecky věci do kouta, ze skříně bere starý pomačkaný rifle, nacpe si pusu žvýkačkami, aby si nemusel čistit zuby a vyrážíme.