hmmmm.... pratele

je kazdy clovek sam nebo ma nejake pratele ? chtěl bych si tak pouvažovat nahlas a postesknout si

Poslední dobou, je tomu asi rok, se hodně a chvatně, někdy až překotně, mění moji přátelé. Lépe řečeno okruh lidí kolem mě, úplně nejlépe řečeno stále se rozšiřuje skupina lidí s kterými se stýkám. má to samozřejmě spoustu výhod i nevýhod jako všechno na tomto světě. ale přivádí mě to na jednu myšlenku nebo spíš mě to staví před problém komu věřit a komu ne. Jsem od přírody velmi důvěřivý člově nehledající v činech jiných špatných úmyslů. dlužno podotknouti že život (těch pár minut mý existence tady) mě již stačil naučit, že LIDI SOU SVINĚ, na což ja mu vždy odpovím: NEJSOU ! POUZE SE TAK CHOVAJÍ ! Inu stále věřím v lidskou dobrotu a mnohdy se mi to nevyplácí. Ale to jsem trošku odbočil, chtěl sem se ubírat drobátko jiným směrem. Od malička jsem vyrůstal ve velm iúzkém vztahu s mým nejlepším přítelem s kterým sem strávil až do jeho 18ti let drtivou většinu svýho času. domnívám se, že mám od přírody jistou vlastnost, která mě nutí hledat si TOHO jednoho pravého ideálního přítele. Když to tak říkám, zní mi to strašně, cynicky, hloupě, frajersky a přitom ublíženě. ten můj přítel se odstěhoval daleko pryč a žije si svůj život. V okruhu svých přátel se od té doby stále snažím vykonstruovat si podobnou osobu znovu, najít někoho pro mě, najít toho dětinskýho klučinu s kterým budu na jaře chodit po lese, v létě se koupat, na podzim pouštět draka a v zimě se koulovat. Bohužel však moje snaha vede většinou ne k nepochopení ale k jakémusi ublížení oběma stranám. Jakmile si myslím, že jsem našel tu správnou osobu všechno se zhroutí. Zajímavé je že se to nezhroutí naráz ale tak jaksi postupně. Stejně tak jak jsme se pomalu sbližovaly tak stejně pomalu se najednou začneme rozcházet a přestáváme si rozumět. strašně mě to bolí. Když o tom přemýšlím, vždycky potom přišel zase někdo jiný (pro vaši představu mluvím asi o 4 osobách) kdo by vzniklou mezeru tak nějak nahradil. Nevím jestli se předchozí vztah zbortil kvůli nové osobě anebo se nová osoba zjevila díky zborcení vztahu. každopádně jsem z toho všeho velmi smutný a jediný jistý závěr ke kterému jsem dospěl je že chyba je ve mě. Konkrétně v mojí ABSOLUTNÍ sobeckosti kdy se snažím najít so IDEÁLNÍHO přítele, tak nějak si ho vykonstruovat pro sebe. Je to fakt hnusný, nevim co s tim mam dělat. Mám kolem sebe spoustu lidí, mnohých si vážím, mnohým z nich nedůvěřuji, v málo případech (tak 3-4) mi záleží na tom co si o mě ti lidé myslí, to jsou lidé kterých si vážím nejvíce a které miluji. Na druhou stranu stále pochybuji o všem, o nich, ale hlavně o sobě. Moc bych chtěl njít rovnováhu a hlavně přítele.

---