Humlovo prokletí III.

Ryban se rozhlédl po pláni. Nevím, kde je sever a kde jih, pomyslel si, když zasunoval meč do pouzdra na zádech. No půjdu za nosem, uvidíme, kam dojdu. Žezlo si přehodil z jedné ruky do druhé. Vykročil a najednou se krajina změnila. Stál uprostřed džungle. A před sebou spatřil vysokou postavu v černém. „Buď zdráv Rybane.“ Ryban uskočil stranou. „Neboj se mě. Jsem pán mimoprostoru – Mihotavý.“ Ryban se pomalu zvedl. Svou myslí prozkoumal prostor kolem sebe. Tvrdý trénink se mu teď výborně hodil. Neškodní tvorové jako v Hermaroském království. Jen postava Mihotavého mu rozvířila magické zdroje. Je velmi mocný, pomyslel si Ryban. „Potkal jsi i mého soupeře?“ „Myslíš Háthana?“ Ryban přikývl. „Ano viděl jsem ho na skále uprostřed moře, jak spílá Kánovi.“ „Kudy za ním?“ „V tom ti nepomohu Rybane. Jsem pánem mimoprostoru, to ano, ale do záležitostí bohů či smrtelníků nesmím zasahovat.“ Ryban pokýval hlavou. „Dobrá, najdu ho tedy sám.“ Mihotavý tam však už nebyl.

Háthan stál na skále a když se dosyta vynadával nad svým osudem, začal přemýšlet. Musím najít Rybana. Jeho musím zabít a zmocnit se žezla, jsem tu příliš zranitelný. S pomocí žezla se dostanu zpět do Hermarosu. Jak tak přemýšlel, udělal mimoděk několik kroků. Ocitl se na pláni. Všiml si toho až když uslyšel cizí hlas. „Zdravím tě Háthane.“ Oslovený vzhlédl a ovládl svůj vztek – nesnášel, když mu někdo trhal nit myšlenek. Přestože on sám byl poměrně vysoký – nebo spíš jeho tělesná schránka – ten, kdo ho oslovil byl vyšší a temnější než on sám. „Kdo jsi?“ zeptal se Háthan úsečně. „Jsem pán mimoprostoru – Mihotavý.“ „Řekni mi, kde je Ryban, určitě jsi ho potkal.“ Mihotavý se zamračil, což ovšem nebylo vidět vzhledem k tomu, že neměl obličej, na němž by to bylo vidět. „Potkal jsem ho a myslím, že se i brzy setkáte.“ Háthan stačil jen mrknout a Mihotavý už tam nebyl. „Káne, až se mi dostaneš do ruky, tak …“ zamumlal si pro sebe. Udělal další krok a ocitl se v džungli. Změna klimatu mu příliš nešla pod nos, měl raději zimu. Rozhlédl se.

„Tady jsi,“ ozval se hlas z houští pár kroků od něho. Ohlédl se tím směrem a spatřil siluetu štíhlého muže. Vyštěkl nenávistné kouzlo. Místo toho však vyplašil hejno bílých holubů, kteří se tam z ničeho nic objevili. Z houští vylétla opracovaná palice. „Budeme se muset bít zbraněmi Háthane.“ Háthan zíral chvilku na palici, chvilku na vystupujícího Rybana, který se prodíral houštím. V levé ruce svíral žezlo a v pravé svůj meč. Polobůh popadl palici a vrhnul se Rybanovi v ústrety. Zbraně se střetly. Rybana ten náraz odhodil do nedaleké tůňky, kde zmizel. Háthan už smyslů zbavený skočil za ním. Oba se objevili na písečné pláži. Opodál klidně šumělo moře. Ryban stál v klidu a čekal, až k němu rozzuřený Háthan dojde. Háthan udeřil palicí. Leckterému muži by tento úder rozdrtil lebku i některé další kosti v těle. Ryban stačil včas uskočit a seknout. Proťal polobohu břicho. Vyřinula se tmavě modrá krev. Přesně taková, jaká je krev bohů. Háthan se chtěl zasmát Rybanovu snažení, ale ucítil něco, co mu do té doby bylo cizí. Ubývající sílu a bolest. Mimoprostror mě zbavil nesmrtelnosti, honilo se mu hlavou. „Ne, Háthane,“ oslovil ho Ryban, který stál najednou nad ním. „Zde máš smrtelné tělo a tak to bude i nadále, poněvadž k tobě připoutám prokletí Humlova žezla.“ Vytrhl mu palici ze zesláblých rukou a vložil mu do dlaně Humlovo žezlo. Sám se dotknul největšího smaragdu. „Tak budiž na celý věk, Humle díky za tvou sílu a nechť prokletí následuje toho, kdo k žezlu bude navěky svázán.“ „Staniž se!“ zaburácel hlas z hlubin moře. Pak Háthan jen spatřil, jak jeho tělo mizí a on se objevuje v jeskyni a nehmotné žezlo mu visí u pasu. Hledej si tělo Háthane a pamatuj, zde skončíš pokaždé, když hmotného těla budeš zbaven, slyšel ve své mysli.

Ryban se objevil na okraji lesa, kde se odehrála bitva s oživlými mrtvými. Pláň byla poseta vybělenými kostmi. Jeho kůň se pásl nedaleko. Kdesi se ozval krkavčí skřek. Kůň vzhlédl od pastvy. A Ryban se k němu vydal. Snad jsem to splnil tak, jak se očekávalo, pomyslel si a zasunul svůj meč do pouzdra.

Ano. Splnil jsi to tak, jak bude zapsáno v našich knihách, zamumlal zamyšlený Kána. Spravedlnosti bylo učiněno zadost a zároveň se zlomilo Humlovo prokletí, přitakala Ethel.