Ekologie

Ekologie Adam a Iva spolu nejdřív jenom chodili do třídy a pak spolu chodili, hlavně do parku. Oba milovali přírodu, objímali stromy, malovali ekologické plakáty a nadávali na auta. Na protest jezdili jen tramvají, a to ještě bez reklam na kožené věci - často chodili pozdě, protože si nechali ujet hned několik tramvají - a metrem, což časem bylo dost nepříjemné, protože Adam dostal k osmnáctinám auto, mohli se tedy pohodlně vozit. Znali se už od základky, kde malovali malé ekologické plakáty a jakožto vegetariáni štvali kuchařky i rodiče, pak spolu šli na ono slavné gymnázium, kde malovali velký ekologický plakáty, nejedli maso, na oblečení si přivazovali rolničky, aby o nich každý věděl, a drželi se za ruce. Na vejšce už potom jenom malovali plakáty,upozorňovali na sebe rolničkami a drželi se za ruce, protože Iva začala mít zdravotní problémy a nezbývalo jí než uznat, že zvířat je moc a že by byly nešťastný, kdyby nějaký sem tam nemohlo být snězený a že jde vlastně o normální potravní řetězec, ale kožichů a kožených bot se štítila dál a dál se jim vyhýbala. Občas se chodila přivazovat na vrata chovných stanicí nutrií, jednou se šla dokonce přivázat na koleje, ale po hodině se zase odvázala, od babičky s košíkem hub se totiž dozvěděla, že tu vlak už pár let nejel (tu rez už z oblečení nevyčistila). Adam jí ve všem podporoval a pomáhal, ke vratům ji sám přivazoval (sebe přivázat uměl - měl v tom praxi), měl na to koupené speciální provazy, v uchu nosil stříbrnou náušnici a posílal články do různých ekologických časopisů, které mu je hojně tiskly. Prostě měl na Ivu špatný vliv, jak řekli Ivini rodiče. Na vejšce si slibovali věrnost až za hrob, ale nakonec z toho nějak sešlo, neviděli se ani na srazu po pěti letech (Adamovi hnisal nově propíchnutý nos). Adam se šel zase jednou, to aby nevyšel ze cviku, přivázat na vrata, vlastně spíš jen na dveře, tentokrát patřily společnosti na dovoz norků. Tábořil tam už od šesti ráno. Ve tři čtvrtě na osm se začali do podniku trousit první zaměstnanci, když viděli, že hlavní vchod je opět(nebylo to poprvé, co tam někdo tábořil) zatarasený, odešli k zadnímu vchodu. Přesně v osm a pět minut k Adamovi přišla mladá, hezky učesaná, hezky oblečená žena v dlouhém a jistě i drahém liščím kožichu(byl Leden), v ruce klíčky od auta a mobilní telefon a hned začala: „Podívejte se"a koukla se na hodinky „tady nemůžete zůstat, bude sem chodit spousta lidí...." Adam už to ale vůbec neposlouchal „Iva?!" vypadlo z něj jen. Promiňte, my se známe?" nejdřív si vůbec nemohla vzpomenout, ale když jí to došlo, chvíli zůstala překvapeně stát a potom pozvala Adama na odpoledne na kávu. „Ale tady opravdu nemůžeš zůstat" dodala ještě a odešla k zadnímu vchodu, klíčky od nového auta jí při každém kroku cinkaly jako rolničky.

---