Báseň velkému básníkovi

O, pane Baudlaire, obdiv vám veliký

chtěla bych složit a chtěla bych dát.

Pro mne dnes patříte mezi ty klasiky,

které svět zhubil a neměl je rád.

Svět byl k vám krutý, vy jste však žil,

aspoň jste na kokain, opium měl.

Leč svět je stejný, jak tehdy byl,

naštěstí na vás on nezapomněl.

Já nemám na koks a opium neberu,

dokonce šest dní už nepiju.

S básněmi svými se kdoví jak neperu,

kdo ví však, jestli to přežiju.

Vy jste můj hrdina, vážený básníku,

viděl jste svět z úhlu jako já.

Hledal jste mršiny na krajích chodníků,

takto se normální člověk snad nechová?!

To jen mi "umělci" jsme lehce šílení,

před světem prcháme do jiných světů,

po různých koutech jsme ukrytí, schýlení,

a potom vrháme se do zla květů.