Modlitba Markétě

Křídla Ti chybí, svatozář skrýváš,

ale i přesto jsi více než svatá.

Snad jen v mých očích. Leč přísně se díváš,

pokud se proviním, čeká mě odplata.

Někdy mě chráníš, jindy zas trápíš,

snad se mnou myslíš to dobře.

Víš, že se snažím, tak ortel napiš

na světlý pergamen černě či modře.

Ty nejsi přelud, jsi z masa a kostí,

přesto mou největší úctu máš.

Svatí však můžou být i lidé prostí,

pověz mi, drahá, koho Ty uctíváš?

Nikdo mě nezkrotil celá ta léta,

pak přišlas Ty, co se to nestalo.

Po mojí revoltě zůstala veta,

vše, co tu bylo, najednou přestalo.

A tak Tě uctívám, Ty jsi má modla,

zatím to nikomu, snad ještě nevadí.

Hluboko dýka do hrudi bodlá,

i když k mé povazepříliš to neladí.

Dokážeš měnit a přetvářet lidi,

vždyť já jsem živoucí důkaz.

A v Tobě snad já jediná vidím,

že Ty jsi zázrak, přírodní úkaz.