Stal jsem se obětí upírky na celý zbytek mého života

Stal jsem se obětí upírky na celý zbytek mého života . Normální večer. Vylezl jsem z horké lázně, a osušil se velkým měkkým ručníkem. Potom jsem zalezl zhasl v místnosti světlo a zalezl do postele. Přikryl jsem se peřinou. Byl jsem unaven, a chtěl jsem si nechat něco hezkého zdát. Uvolnil jsem se a usnul. Je to jednoduché, když necháte proudit svou mysl po hladině snění a radosti z uvolňujícího spánku. Jak klid prostupuje celým tělem a zahlcuje mysl, a ta následně usíná ponořena v hlubokém snění. Když jsem usnul mohl být tak deset hodin večer, všude byla neprostupná tma, ale já se už dávno nebál tmy. Vždyť tma byla plná klidu a na strašidla jsem přestal věřit. Ale ta noc nebyla jen tak obyčejně normální, byl úplněk a sny při úplňku se někdy stávají realitou. Ale mě to bylo v té chvíli jedno, byl jsem unaven, a navíc hluboce jsem spal. V noci jsem se probudil. Někdy k ránu, nevím přesně. Hlavní byl ten pocit zmatenosti, ale také pocit jakési radosti. Měl jsem dojem že vedle mé postele stála mladá dívka a položila mě cosi na postel. Takový divný pocit, ale jinak to byl sen. Byla hezká, sic jsem jí neviděl do obličeje. Postavu měla nádhernou ale v té tmě stejně bych si mohl myslet cokoliv a nemusela by to být pravda. Klidně jsem se převalil na bok a stáhl na záda svou peřinu. Měkkost polštáře byla přínosná pro unavenou hlavu, která dostávala přes den zabrat. Netrvalo chvilku a znovu jsem snil. O čem? Snad o té dívce, nebo o něčem jiném, možná nějaký nesmysl, či o příšerách a nebo snad o upírech. Každopádně to byl uvolňující spánek, protože ráno jsem měl při probuzení takový pocit. Jako vždy mě probudilo sluníčko. Tedy spíše jen světlo, bylo trochu pod mrakem. Ale já se vždy probudil, když byla ta správná hodina ke vstávání. Asi tím světlem, protože na sluneční světlo jsem byl vždy citlivý dost. Otevřel jsem oči, a přemýšlel o svém snu, který jsem si nepamatoval. Jen ten pocit té hezké milé dívky u postele, ten mě zůstal. Byl jsem po spánku uvolněný a cítil jsem se skvěle. Obyčejné ráno, ale krásné ráno, když si člověk opravdu moc dobře odpočinek od všedních problémů, a vyčistí si hlavu nějakým hezkým snem, který potom zapomene. Tak jsem tak koukal do stropu a sledoval dráhy, pomyslné dráhy na bílém stropu. Sáhl jsem vedle postele na ovladač, a pustil hudbu. Příjemnou hudbu, která byla melodická, a dovedla uhladit každou těkavou myšlenku, kdyby nějaká byla. Nechtělo se mě vůbec stávat. Ale bylo pondělí a já musel do práce. Na hodinách bylo 7,09 takže do 8 bylo ještě hodně času. Klidně jsem mohl ještě poslouchat uklidňující hudbu v posteli a vůbec nestávat. Proč taky, když se tak příjemně leželo. Ale přeci jenom jsem vstát musel. A tak jsem se zvedl a posadil se na postel. A jéjej, co to je? Na posteli ležela květina, na peřině. Kde se tam vzala? Tak jsem si protřel oči. Udiveně na ní hleděl. Jelikož pevně věřím v to co vidím, tak jsem odmítl myšlenku na Fatu Mordánu a halucinaci. Vzal jsem květinu do ruky. Byla to rudá růže. Poupě. Nádherná růže, už sama o sobě ve mně vzbuzovala velkou radost, protože já růže moc rád. Krásně voněla, svou sladkou vůní, a zelené lístečky se krásně leskly v ranním světle. Kde se tady vzala? Napadla mě ta dívka, o které se mě zdálo. Že by to nebyl pouhý sen? Kdepak, záhada je záhada, a záhadou zůstane. Nepřemýšlet o tom. V té chvíli jsem se píchl o trn. No ano, jsem nešika, ale kdo není, že? Kapka krve z měkkého bříška prstu se jen hrnula. A kápla na bílou peřinu, to ho jsem si však to ráno nevšiml, jen jsem prst strčil do pusy a potom to přestalo téct. Růže putovala do vázy, chtěl pít. Že chtěla pít krev, to jsem ještě nevěděl, já jsem jí nalil do vázy vodu. Následoval všední pracovní den, unavující z monotonií práce. Vždyť jsem jen taková kancelářská krysa. Nic víc nic méně, ale mě se to líbí. Obyčejný človíček patří k obyčejné práci. Že je nudná mě nevadí, protože já neznám nudu. Pro mě to byla tvořivá práce, protože možnost si hrát s dokumenty a zakládat je do různých šuplíků podle důležitosti a podle určitých pravidel se mě líbilo. Vytvořit si systém zakládání a potom zakládat a dodržovat určené pravidlo. A při hledání dle pravidla přesně vytáhnout to co je potřeba. Nádhera ne? Já vím, jsem blázen. Večer jsem přišel domů a co jsem uvidět, byla růže ve váze. Zdála se mě jakási povadlá, ale voněla hezky. Tak jsem ji vyměnil vodu. Byl jsem unaven po celodenní práci a tak jsem zašel do koupelny, trochu se osvěžil a umyl vodou, protřel unavená očka a zalehl jsem do postele. Zítra bude úterý, ale dnes v noci si nechám něco hezkého zdát. Třeba o té dívce. Jak asi vypadá. Dneska bude znovu svítit měsíc, a třeba nebude pod mrakem, tak jí bude vidět do Tváře…. Hříšná myšlenka, přemýšlet o snu, že je reálný, ale mě o bylo jedno, měl jsem velkou fantazii, které jsem občas podléhal natolik, že se mě to zdálo jako skutečnost, a přitom jsem tvořivou myšlenku dovedl od reality vždy oddělit. Asi jsem usnul, nevím, tma a klid byli všude kolem mé postele. A tělo odpočívalo, jen občas zavál jakýsi pomyslný větřík a já ucítil tu sladkou vůni kvítku růžového. Ze tmy vyšla postava dívky. Nádherná postava, krásné tvary, jako nějaká modelka. Hnědé delší vlasy a usměvavé tváře. Šla přímo ke mně. Začal jsem se trochu stydět, nebo to byl pocit. Taková hezká dívka u mé postele, přišlo mě to stydlivé, ale zároveň i takové zvláštně hřejivé. Takový strach v šíji a hřejivé brnění po celém těle. Wau, ta dívčina byla skutečně dost hezká. Tmavé oči na mě hleděli, a já hleděl do nich z básní ale s radostí. Já nebyl schopen slova. Zastavila se těsně u postele v ruce měla tu stejnou růži, která se mě ráno objevila na peřině. Dívka s rudou růží vypadala božsky. Znovu zával nepopsatelného pocitu mě přelil od hlavy až k patě. Nedovedl jsem nic říci, ani hlásku, a proč také. Já se chtěl na ní dívat, a cítit její přítomnost. Třeba by jí můj hlas poplašil. A stejně bych neřekl rozumného slova. Pod okny projelo auto,a v oknech se zablýskl odraz od jeho světel. Já se ohlédl a potom jsem se zase vrátil směrem na tu…..kde je ta dívčina? Promrkl jsem dvakrát očima, ale neviděl vedle postele nic. Zase se mě něco zdálo. Měl bych si najít dívku, nebo se z takových snů jednou zblázním. Položil jsem hlavu zase na polštář a ještě jsem se podíval na hodiny na poličce vedle postele. Svítilo na nich 00:10. Ale já už zase spal. Mě stačí jen chvilku, a hned spím jak dřevo. Ráno mě jako vždy probudilo světlo, jenže nejen to. Přepadla mě myšlenka na ten sen, a já se na ni soustředil. Je to sen a nebo není. Vzpomněl jsem si na růži. Ohlédl jsem se na vázu. Tam žádná růže nebyla, a tak jsem sáhl na peřinu. Je tam? Auuu, o cosi jsem se píchl do prstíku, takže tam něco je. Posadil jsem se, a na peřině, u hrudi skutečně byla rudá květina s trny po svém stonku. Jako by byla z mého těla energii, protože tolik voněla, a já měl z ní opět radost. Jenže kde se tu vzala? Záhada narůstala. Jakou má spojitost sen a růže? Na peřině byly dvě krvavé kapky. Jsem nešika, píchnout se o růži jako nějaká Růženka. Ach jo, zase to budu muset nechat vyprat. A krev nejde z peřin moc vyprat. Ten den v práci jsem přemýšlel o všem co se v předešlých nocích stalo, včetně toho že se to stávalo kolem půlnoci. Rozhodl jsem se tady ten večer nespát a před půlnocí se schovat za závěs a dávat se pomocí měsíčního stříbrného světla po pokoji. Přijde opět, nepřijde? Byl to sen? Na věži na náměstí odbily kostelní hodiny pravou půlnoc. A moje mysl se zaplavila strachem a takovým divným pocitem. Koukal jsem po pokoji, a nic jsem neviděl. Uslyšel jsem za sebou dva kroky. Ťap, ťap. Ohlédl se, a ze tmy vycházela dívka z mých snů. Pomalounku se objevovaly její rysy na měsíčním světle. Viděl jsem jí zřetelně. Byla vážně moc hezká, přitažlivá. Hnědé oči ladily s hnědými delšími vlasy až na ramena, a její obličej byl opravdu dost krásně zvláštní. Moc se mě líbila, a mnou opět proběhlo několik hříšných myšlenek. Polil mě pocit radosti a zdrženlivosti najednou. Díval jsem se jí do očí. Přímo jsem se utápěl v jejích očích. Rozplývala se mě jakákoliv myšlenka, která byla jiná, než myšlenka na ní. Pomalu se přibližovala. Cítil jsem jak napětí ve mně vzrůstá. Nezmohl jsem se na nic. A blížila se blížila. Moje rty se také blížily. Objal jsem její pas, a její ruce si obmotaly můj krk. Rty se dotly a já cítil jak to ve mně všechno jásá. Energie proudila. A neutichající cit se probudil. Každé jemné dotknutí rtíky, rukou mou i její… začali se mě trochu klepat kolena. Snažil jsem se to zamaskovat. Rozptýlit se aby se mě nohy tak neklepaly. Když ona, ale věděla jen na mě. Její ruka sjela na mou šíji a prsty zajely do mých vlasů. Přitiskl jsem jí na mě. Měla úžasné tělo, jako by mě padlo přímo do mého obejmutí. Jako šitá na míru. Nastavoval jsem své rty a polibky neustávaly. Rozjel jsem se rukou přes její záda. Ach jak krásné slastné pocity procházely mým tělem. Líbala mé Tváře, líbala mé rty. A já se nastavoval jak kdybych to vyžadoval. Když mě se to tolik líbilo. Srdce rychle bubnovalo, cítil jsem krev v každé své žíle. Byla stejně vysoká jako já, takže jsem se nemusel ani krčit ani natahovat. Třepal jsem se jako motýlek na květině. Sjela svými rtíky na krk. Citlivé místo. Ale dotyky rtů neustávali, moc se mě to líbilo. Citíl jsem jak tepna na krku se třepe, bal plná horké krve, a polibek na té tepně umocňoval pocit radosti v mém těle. Byl to tak nádherný pocit, jak to popsat? Prostě lechtání s krásným pocitem dohromady. Něco co bych nikdy nechtěl aby zkončilo. Ani jsem si nevšiml, že jsme se za tu chvilku posunuli od závěsu až k posteli. Měla tak hebké vlasy, dlouhé a rovné, na omak šimravé na dlani, a mezi prsty, a její rty běhaly po mém obličeji a po mém krku. Ucítil jsem za sebou postel. Zavrávoral a spadl do ní. Nevím jak se jí to povedlo, ale já najednou ležel v posteli a ona mě přikrývala peřinou a usmívala se na mě. Pečlivě peřinu upravila tak aby zakrývala celé mé tělo od krku dolů a obličej koukal ven. Políbila mě na nos, zalechtalo to, hezky a mile. A potom mě pohladila svou jemnou rukou, prsty po tváři. Přihnul jsem hlavu abych vnímal její pohyb ruky déle než kdybych nepohnul hlavou. Srdíčko se mě v hrudi tetelilo a stále bušilo o závod. Slastné pocity probíhaly tělem a soustřeďovali se v mém emocionálním centru v mozku. A potom jsem najednou usnul a nebo dívka zmizela. Zůstal jen ten pocit v srdci a ještě pocit dotyku rtů na nose a dlaně na mé Tváři. Probudil jsem se až ráno, byl jsem plný energie. Ta noc byla úžasná, a nebo to byl jenom sen? Nechci aby to byl jen sen. V práci už jsem stejně na nic jiného nemyslel, než na to, abych šel večer spát a ulehl do postele, a čekal na svou dívku, božskou dívku, krásnou a milou s citlivými dotyky. Stačila myšlenka a srdce se na chvilku zastavilo a potom začalo pumpovat krev do všech žil. Ty pocity byly vskutku unikátně šílené a nádherné. Hraničilo to s radostí a šíleností. Večer jsem ulehl do postele, a čekal na půlnoc. Skutečně znovu přišla. Měla krásné šaty jako vždy, natáhl jsem z postele ruku, a ona též natáhla svou, a prsty se setkaly. Já ucítil jak mě zase zaplavují nádherné pocity plné lásky a šílenství. Přitáhl jsem jí k sobě do postele. Rty se opět setkaly, a polibky neustávaly. Objímal jsem jí, a ona svými dlouhými prsty hladila mě ve vlasech. Pocítil jsem touhu nechat její rty líbat mou tepnu na krku. Nastavil jsem ji tedy. Tepala plná krví. A dotek jejích rtíků byl božský. Její jazyk se dotkl tepny na krku, pocítil jsem teplý dotek. Vroucí krev v tepně tepala do rytmu jejích rtíků. Pocit slasti a nádhery neutišoval, spíše se stále zvětšoval. Já cítil nikdy nekončící lásku a cit ve svém srdci. Tiskl jsem si jí ke svému tělu. Já patřil jenom jí, mysl se navázala, city se jen hrnuly. Cítil jsem jak můj život se váže na její existenci, během několika slastných pocitů polibků na mém krčku se docela změnil můj postoj ke všem ženám na celičkém světě. Já patřím jen téhle dívce. Jsem její, jen její, to v té chvíli jsem cítil. A že jsem to cítil správně, to jsem skutečně v té chvíli ani nevěděl, jak blízko jsem pravdě. Probuzení ráno, mě vytrhlo z krásného snu, a já byl tak nějak malátný. Přisuzoval jsem to tomu, že mě světlo zase tahá z postele, přitom v noci to bylo tak nádherné. Až v koupelně v zrcadle jsem zjistil, co ta malátnost znamená. Na krku dvě zkrvavělé podlité dírky v tepně. Zděšení vystřídalo ty slastné pocity z noci. To nebyl sen, byla to realita, a pocit… slastné pocity darovat někomu život… to bylo jen .. jen kouzlo které mě omámilo. Jsem obětí upírky, ale nádherné upírky. A potom mě to najednou bylo všechno jedno. Nikdy jsem nedržel ve svých rukách tak nádhernou dívku, a že ona milovala mé tělo jen kvůli mé krvi, to mě nevadilo. Já miloval její dotyky, nádherné pocity, které ve mně klíčili po jediném dotyku jejích rukou či jejími rtíky. Ten den jsem nebyl ani v práci, zašel jsem do knihovny a vypůjčil jsem si pár knih o upírech. Knihovnice na mě chvilku koukala, že mám ovázaný krk šátkem, ale ať si kouká. Přes den jsem načetl o upírech všechno čemu se dalo věřit, a co byly jen pohádky a báchorky. Když se začalo stmívat, byl jsem jak na trní. Jediná myšlenka, kterou jsem měl, byla má nádherná dívka, která přijde až o půlnoci. A já si představoval jak saje z mého krku. Už mě nic jiného nezajímalo. Ztratil jsem zájem o cokoliv jiného, jen být s ní, a darovat jí svůj život. Byl jsem ztracen, světlo na mě mělo zhoubné účinky, a já žil jen nocí. Stal jsem se obětí svého snu, kterému jsem věřil že to je realita. A nebo to realita skutečně je? Nevím. Jen mohu říci: „Stal jsem se obětí upírky na celý zbytek mého života“

---