Indiánská píseň dívce na rozloučenou

Chtěl bych, aby byla jako voda.

                      Uměla by mě vzít do svého obětí,

                       schladit rány, které těžko přebolí.

Chtěl bych, aby byla jako vítr.

                      Cítil bych její sílu, hraní si ve vlasech

                       a na mém těle její ranní dech.

Chtěl bych, aby byla jako oheň.

                     Moje světlo a teplo,

                     zaslepen bych shořel v ní.

Chtěl bych, aby byla jako zem.

                      Nejen lesy,kterými bych byl omámen,

                      ale i syn, který by byl z nás zplozen.

Chtěl bych, aby měla vlasy spleten v cop

                    a já mohl každý večer rozmotávat ho.

Chtěl bych, aby tančila nad propastmi hněvu,

                      lehce našlapovala ve slunečním žáru

                     a já jí byl v té chvílí dražsí než lesní stín

A to tobě nejsem,

ani nejsi taková okolo čeho se má slova právě točí,

proto běž

                 a kliď se mi z očí