Trocha ledu s medem

Stejně bych si tu zmrzlinu někdy dal, jenže jí ještě nikdo nezvládl udělat, a přitom je to tak jednoduché.

V dlani schraňuji si trochu ledu, drží ho tam trochu medu, pak tu směs vzhůru k nebesům já vyhodím co vznikne to já ani sám nevím. Možná sladká vločka sněhu, která znamená krásu a snad něhu. Až dopadne na zem, to bude už bílý den. Dopadne a bude to malý Kopeček, zmrzlina medová, jenž je jak mrazený dáreček. Slina v ústech se s druhou seběhne, a chuť medu, jak myšlenka naběhne. Ten led v dlani ale studí, bolest v ruce trochu budí. Proč tedy dál držet led? Vyhodím ho třeba hned teď. Kus medu s ledem letí k oblakům, směrem k nevídaným zázrakům. Tu hle kdosi po něm sáhnul, nebo ze by snad kouzelník hůlkou mávnul? Zbyla jenom vzpomínka. Po Medu a ledu žádná zmínka. Jen ta chuť té chuti na jazyku, a také myšlenka je plná díku. Proč ten kouzelník dovede brát, proč svým kouzlem nedovede dát? Je snad kouzlo jen pouhý trik, omámí a neřekne dík? Zmrzlina medová, Ta už je taková. Chutná skvěle, Iluze si jí bere. Co je snad důležitější? Pocit chuti a nebo realita? Ta která nás každý nový den vítá? Co myslíte lidé zdejší? Zmrzlina medová, Ta je pořád taková. Má chuť skvělou, Kouzelníci si jí berou. Na dlani je jen flícek, Je tvořen z medových nitek. Krásně voní, Ale také studí. Proč já ledu schraňoval? Proč jsem ho Mrazíkovi nedaroval? Proč med v dlani držel trochu ledu, To já vám vysvětlit nesvedu. Zmrzlina medová. Ta nikdy nebude již taková. Vládne medovou chutí, Co myšlenku někdy probudí. Někdy je med, Nebo snad ten led, Horší jako jed, Když jsou spolu na mé dlani.

---