Za dobrotu ...

Za první světové války byli vojáci jednoho pěšího pluk u Budějovic velmi utlačováni svými důstojníky, museli dělat vojáka nehodné práce, měli malé příděly potravy a podobně. Protože ještě neválčili, armáda na nich šetřila a využívala je k práci. I nižší šarže se rozhodly, že si budou u svých důstojníku stěžovat.

Po krátkém výběrovém řízení našli dobrovolníka, desátníka Ludvíka, který měl, jejich jménem, všechny požadavky předložit štábu důstojníků. Byl mladý, optimistický, s dobrým srdcem a rád tak udělal.

Plukovník mu nejen nevyhověl, ale poslal do vězení, aby demonstroval svou moc. Z vojáků, kteří ho svým jménem poslali, se k němu nehlásil nikdo, měli strach z pomsty, až se navrátí, proto  si sami na něj ještě ztěžovali a tak mu zvyšovali trest. Plukovník byl spokojen, jak si zlepšil autoritu, když potrestal jednoho z buřičů a výtržníků.

Po několik měsících desátníka pustili do služby, protože věděli, že budou čelit prvnímu útoku. Ten také nastal.