Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Pohlédl na postavu stojící úžasem na kraji azurového jezírka uprostřed malebné krajinky. Trochu se zastyděl, jak tuto mladou postavu zastihl, takže se otočil a chtěl pomalu zajít zpět do hlubokého houští a přítmí lesa. V tu dobu nevěděl co se za ním u jezírka na písčitém břehu dělo, ale probíhal tam čilý ruch. Mladá dívka na něj tiše ... no nebyl to křik ani volání, ani pískot, nějaké znamení to bylo a přitom nebylo nic slyšet, nic netypického nenarušilo klid lesa...... on se na její popud otočil a snažil se rozpoznat co se za ním změnilo. Byl přece jen už trochu v lesíku a tak se obrátil a znovu vyšel na travou porostlý břeh. Něco ho stále lákalo přijít blíž, něco moc krásného ho lákalo. Kráčel tedy a koukal okolo. Nyní si všimnul, že na jezírku kvetou lekníny a mezi nimi proplouvají dvě sněhobílé labuťky, které trůnili tomu krásnému jezírku. No ono to nebylo jen tak malé jezírko, bylo docela velké jak si najednou všiml. Tráva na břehu příjemně lechtala na nohách, byla to letní vysoká tráva rozehřátá od sluníčka, které příjemně hladilo kůži na tvářích a na rukou. Nyní pohlédl na tu dívku. Dívka byla už oblečena v nějakých šatech, takže již mohl přijít blíže aniž by se styděl. Snažil se jí hledět na tu dálku přímo do očí. Jako by jí znal, už déle znal, nikdy jí však neviděl. Něco ho táhlo k ní, jako by její volání, či její krásný hlas, ale ona nic neříkala, a všude bylo ticho. Ona si ho urputně prohlížela. Muselo v ní probíhat mnoho otázek, ale stála klidně a prohlížela si ho. Hleděla na osobu střední postavy rozvážně a trochu nesměle kráčející ve vysoké trávě směrem k ní. Viděla jeho krátké hnědé kudrnaté vlasy sčesané do zadu , srostlé tmavé obočí nad hnědozelenými očky, které vyjadřovali radost ze života. Malá ústa v neoholené tváři, zřejmě již několik dnů se neholil. Tmavé černé vousy však nezakrývali jeho ústa, které se usmívali. Na sobě měl bílé tričko s nějakým potiskem, a na nohách hnědé kalhoty. Byl hubené postavy tak okolo 63 kylo a na víšku měl tak odhadem 176 centimerů, možná o něco více, či méně. Ve tváři byl podobný svým předkům, otci, dědovi a pradědovi, ovšem tohle to už dívka nemohla odhadnout. Napřáhla ruku, protože už byl několik metrů od ní...... Pohled nade vším se změnil..... Byla vidět bílá stěna a na ní malovaný obraz. Ten obraz se zvětšoval a přibližoval. Na něm byla vidět mladá dívka s natáhlou rukou a před ní nesměle kráčel mladík ve vysoké zelené trávě někde v krásném malebném prostředí. Okolo byl zelený a neprostupný les a za nimi se leskla hladina jezírka, kde na její hladině kvetli bílé lekníny a mezi květy proplouvali dvě labutě. Nádherný obraz vyjadřující minulost, která se někde odehrávala. Obraz se stále zvětšoval a pohled se přibližoval na místo, kde by měl být podpis autora obrazu. Místo toho tam bylo několik slov: „Huminovy vzpomínky“
Řekla bych,že to má erotický nádech..No nezlob se,ale vidím to v tom.Zajisté se nestydíš,když jde o choulostivé situace,ale musím ti říci,že jsi popsal,at uz fantazijní či pravdivý příbeh o svém milování.Krásně se vžíváš do té dívčiny,jen co je pravda,ale ta dívčina zase v té povídce povídá,jako by zas o tobě.A propo,tak vypadáš doopravdy?Krátké hnědé vlasy..atd.nebo je to zas jen sen,jak bys asi chtel vypadat.Jé.končím,už jsem se dneska pobavila dost.fakt se mi líbíš,,jako spisovatel.tipAle copak tam dělá ten obraz..je krapet jiný..než na začátku.Takový citlivý...bez erotiky..;-))))Oddelená skutečnost.-erotika.-citlivost,neha.
Ano, ano, opět ano.
A ten obraz? no vždyť to celé je jen obraz, když to čteš, tak se vlastně díváš na obraz.
Ano tak vypadám doopravdu.
Někdy bych si přál, kdybych si opravdu pamatoval všechny podněty, které jsem měl k napsání tohoto kousku. :o)
Tady je nehorší ten popis osoby. Zaprvý tam vůbec nemusí bejt (jedině že by to byl popis zároveň tvůj a ty ho tam chtěl nutně mít) Dvákrát je neoholen. To že se podobal předkům mě už jen rozesmálo. Přechod na obraz je zase přehnaně popisný, a znovu tam uvádíš všechny věci co jsi už popsal "jakoby v reálu". Označit nápis Huminovy vzpomíky (Humin je tvoje přezdívka?) spojením několik slov mi taky přišlo k smíchu.
Ale celkově je to aspoň o něčem, není to jen tvoje obvyklé popisné fantasijní nic, ikdyž lesklé jezírko, lekníny a labutě zase působí trochu přelyrizovaně.
Písmák