XIII.

Polední nebe bývá tak kruté

Plné plískanic a břeček chodníků (cinkání příborů)

Uprostřed léta ve sněhu (na městském výboru)

Vyhnědne na bříze plod (tak jak na praporu)

Uprostřed léta ve sněhu

Na chodníku plném vytřeštěných těl

Uplyneš jako opylený květ

Ve světě plném zázraků

Ve světe kde svět je opravdový svět

Se sluncem na nebe a s nebem bez mraků

Pod špičkami tvých podpatků

Do podpalubních stěn

Od pondělí až do pátku

V něm! (a zadkem napřed

                nejlépe na střed) vřed

(zabořený v polštářích

aby mě nikdo neviděl

( do fialových ok jsem se vyvranil)

aby mě nikdo...

abys mě nikdy

nezranil...)

Přeju si

abych se v tobě neztratil