Hledání barev

Svět zahalila mlha

a cit zabloudil

někde ztratil se s láskou,

sníh a led čeká opodál

aby svým vítězstvím

srdce v kámen proměnil,

zastavil navždy

a vítr slova ze rtů svál

a za rohem

tam za tou lucernou

co už dávno nesvítí

čeká tma hluboká

černá a bezedná

a zahalí naše duše

v moři bez konce

utopí v sobě člověka

jen malý krůček

do propasti šera

kolotoče bez konce

a věčného zapomnění

kde noc a den

jedno jsou

slunce v róbě smuteční

a slova v tmu se mění

Na hraně svého osudu

provazochodec na laně

co je jen vlákno pavoučí

proč udělat krok zpátky

proč bojovat se stíny

rvát se a zase nabízet

životu hlavu do oprátky

Ustoupit krůček do stínu

dál od tmy co hrozí

po tenké lávce přejít

co v šedi se celá skrývá

je co noha mine nohu

cestou zpátky uslyšíš

snad něco tiše zpívá

V té šedi blýskla se

jiskřička malá co volá

jen tak do dlaně ji vem

a foukni zpovzdálí

rozzáří se maličko

to stačí na cestu

když bude svítit

snad na konci plamen zapálí

Z jiskřičky malé v šedi

dokážeš rozsvítit světlo

i tu lampu na rohu

té i tma se bojí

ve světle najdeš barvy

srdce a snad i cit

dlaň co pohladí

a slova co rány hojí

Jen jeden krok

vpřed či vzad ?

opustit život

či čelem stát ?

hra není dohraná,

     ... řek by hráč

však život hra není...

a slova plynou...

ale city zůstavají v nás....

zamčené na sedm zámků

... klíče se někde ztratily

               to se stává....

a hledání je jen sázka

jen letmým dotekem

po jednom pomalu odmykat

a nejlepší paklíč

                        je láska....