Nenávist?

Odložím samotu, strach a nejistotu.

Budu se schovávat a pak se nalézat.

Ochromím svou mysl.

Pustím duši z vodítka.

Pomozte, držte mě!

Konec řečí, teď přichází na řadu ticho.

Ke slovu se dostává němota.

Jako vy, když se díváte do zrcadla.

Odpouštím , TEĎ ........

Nenávist ve mě chce ale zůstat.

Asi jí rozumím.

Podám vám ruku, ale vy si mě vezmete s sebou.

Tohle se odpustit nedá. Věřím si:

Pochybuju. Strkám hlavu do kýblu cizích sraček.

Promiňte.

                   Kolik vás oslovím?

                   Kolik už nemůže?