Někdy nestačí jen chtít.....

V Prostějově                        27.8.2002

  Někdy nestačí jen chtít.....

Vidím tě,jakoby to bylo včera,

držel si mou ruku ve své,

vím,že se tvoje ruka chvěla,

pevně se držela té  mé,

seděl si v trávě s hlavou skloněnou,

neviděla jsem tvou jemnou tvář,

chtěla jsem být navždy tvou,

zvedl si hlavu a v očích měl zář,

dva plamínky tam plály,

pustil si ruku a něžně mě políbil,

pak si se mnou tvoje oči mlčky hrály,

o krok si ode mě odstoupil

a otočil ses ke mně zády,

když ses  obrátil měl si slzy v očích,

šel si ještě dál a říkal,že to bude dobré,

tvoje srdce tálo jako sníh,

tvoje oči byly jako ten sníh mokré,

jako socha jsem před tebou stála,

když si řekl,že už to tak nejde dál,

tvých slov jsem se bála,

ale tys klidně mluvil dál,

věděla jsem,co chceš říct,

prostě nemohl si to hodit pryč

a já si to  nechtěla připustit,

tak vrať mi od mého srdce klíč,

jak snadné je podvést a zradit,

konečně vím,co v tobě je,

chtěl si mě po tváři pohladit,

ale já běžela do tmy a beznaděje,

slyším,jak slzy padají na zem

a pak se jen tak rozpadnou,

už vidím slunce a je den,

vzpomínám na tu noc bezesnou,

není to konec ale nový start,

jen vím,že chci láskou žít,

tak vrať mi ji zpět,

někdy nestačí jen chtít!