Pro mluva

nemusím ničeho

mohu jen chtít

z klubíčka moudrého

ve skrytu mít

jen jedinou

nit

 

zbít moudrost do krve

a nechat ji koupat

aby mi pomohla

rozjímat

o ženě co prve

vzala mi nit z hrudi.

 

nechci

jen

láskou

proklínat

 

dám Ti já dám

zas nitku jinou

prokletí lásky

láskou zas zhynou...

 

smrtí smrt zmírá

blednou jí líčka

z hrobu jí víčka

otevírá smrt

 

nech tuto truhlici

na chvíli zavřenou

než nás tam poženou

buďme jen jiskřící

 

a krásní

a křiklaví

v obojetném pohlaví

 

a když smrt je láska?

když líčka jsou slzy?

když hrob je dálka?

brečela bys brzy...

 

necháme smrt láskou probudit

do jarních vůní

kapičkou slzy

 

směj se, křič a vískej

připomeň si časy

kdy jsi byla kolibříkem

teď místo peří vlasy

dívala ses na svět zblízka

nezáblo tě u srdíčka

tenkrát létala jsi

mezi květy ještě hloupá

a láska se smrtí

se mohly klidně koupat

 

láska se smrtí se mohla koupat

já nechala se lechtivě

tak krásně světem houpat

v letu chvatném

hodném kolibříka

 

neznala jsem slov

láska

smrt

 

čeho se to týká? (...)

 

A bez křídel to není snazší

nohy zebou

hlava praští

srdce žene

těly slova

mnou i tebou

zas a znova

 

chtěla bych mít opět křídla

opět onou hloupou být

nástrahy všech zmoudřelých

v letu chvatně polapit!

a nikomu se nezpovídat

ze svých činů...

jen plachtit

vzduchoprázdnem

a kaštanovou vůní

jen plachtit

utopit se v tůni…

 

je tma

tak si zhasnem!

 

 

A v pološeru jasném...

 

Perutě z vosku

posypu si uspávacím prachem

a na zemi zanechám

malou hrací kostku

 

drze šestkou vzhůru

 

A proto pane

tento let nezakončím krachem.

Slunce mi do křídel plane

a ty tam na zemi

ty co se chvěješ strachem

nezapomeň na svobodu

mého života a smrti.

 

drze šestkou vzhůru

vynásobím svět

odečtu i odmocniny

 

znám už téměř nazpaměť

jak jsi jiná

jak jsem jiný...

 

a pak prostřednictvím

jedniček a nul

budu vzývat

světa půl

 

proberu se přesně o půlnoci

abych byl jiný

jinak než mě znáš

Probudím noční hřbitov

v romantickou pláž

a budu říkat

že můj svět je bdělý

zatímco ty spíš

zatímco usínáš.

 

zatímco usínám

probouzím své slovo

chrlič dočasného štěstí...

 

zatímco usínáš

klepe o Tvou hranu

zaoblenou pěstí

 

Zaoblenou pěstí

klepe o Tvou hranu

zatímco usínáš

jsem dávno v ránu

Jsi marný vítr

na jakou stranu?

kam zmizel smysl?

sháníme bránu?

 

Špatný jsem já

dobrá Ty

tak proč dnes jdu hledat

pocity?

 

zná už téměř nazpaměť

jak je jiná

jak jsi jiný

a jak má láska

pocity hlíny...

 

Foukám

z daleka

stranou

větrů

Sklo se

poleká

když vrhá

stín...

---