O té velké hře.

- Je zvláštní se vracet k tomu co je. –

Jsme zpití pod stolem,

  v zajetí našich velkých pravd.

Co na tom, že mluvíš,

                                že cítíš.

Snad málo je někdy víc.

    A já ti věřím.

        Věřím ti víc než jindy.

Oči máš skelný.

Jsi šťasten,

  když jsi poslouchán,

                tak jako jiní.

Tvá velká dojemná pravda.

Počítáš můj čas.  

Zlomky vět a slov.

Velká mozaika člověka.

Babylon tvého velkého já se rozpíná.

Dusí tebe,

                dusí mne.

Uvědomuji si, že jsi.

       Že jsi tady.

           Snad to stačí.

 

Jsem mlčící.

Už nevím kdo jsem,

                kde jsem já.

A taky proč, když ti věřím.

Vzpomínám.

Cítím okraj svého svědomí.

Jak moc tě znám,

                když tě poslouchám.

Jako jindy, tak i teď.

 

 

Jsme zpití pod stolem

                a jsme dokonalí.

V té velké hře na nic,

ve hře na vlastní já.

Jsme zpití a šťastní,

     když si můžeme lhát,

v zajetí našich velkých

                                pravd. 

---