Jak rozmanitá dokáže být láska

Jak rozmanitá dokáže být láska,

lehká jak pírko,hluboká jak vráska,

plíživá a svůdná barová kráska,

štiplavě bolavá dlaň co laská,

a jen tichounce to mlaská,

když po srdci Tě bičem práská.

Má tisíc různých projevů

horoucích výkřiků i smutných nápěvů

a tolik neobjasněných objevů.

Zmítaje se v jejím objetí,

prožíváš po celá století,

ta nejhlubší dojetí,

a cítíš se být obětí,

ať už otvíráš bránu k zajetí

či odmítáš její vášnivé prokletí.

Oblečená do květových forem,

je veřejným ignorantem všech norem,

a velmi osobitě učí být živým tvorem.

Stékává po kapkách po tvářích,

hravě šimrává v polštářích,

když necháš se uzamčít v půlnočním žaláři,

jako-by nic se zatváří,

však s radostí co s Tebou vytváří,

celičký svět barvami rozzáří.

Je kousavým polibkem,co kradeš můze,

královnou propadající šílené hrůze,

tvořitelkou kdejaké fůze.