Kamenný vrah

Jdu po staré cestě plné prachu,

tu náhle u kamene sedí muž,

cítím v sobě plno strachu,

má černou kápi a v ruce drží nůž.

Měsíc září tajemným svitem ,

náhle ozvalo se podivného vití,

pocity strachu mísí se s pocitem,

že nadarmo bylo mého žití.

Tma a beznaděj mě ženou,

stále do hloubi hustého lesa,

moje rodina s dětmi a ženou,

doma v chýši plesá.

Již pár kroků do zapomění zbývá,

ten muž pomalu z kamene vstává,

sil na útěk mi stále ubývá,

a on v kápi s nožem za mnou se dává.

Už slyším z dalekého kostela,

půlnoc již odbila !

i hudba k tomu zazněla,

a v kápi s nožem osoba nemilosrdně mě zabila !