...

Miluji Tě jako sebevrah miluje svůj provaz

Protože jsi jediná na čem visím.

Že si mohu dovolit vše, vypláznout jazyk na každého,

kolébat nohama ve stříbrném větru a mít krásný pocit lásky.

Hlavu kousek nad nebem, paty kousek nad zemí.

Tak vidíš, spoléhám teď na Tebe, jako na sílu svého provazu,

nezraď mě  proto a vydrž tu mojí sílu.

Jinak spadnu zpátky na podlahu staré jizby,

budu sedávat dál ve starém koženém křesle

a přijímat hosty na kterých je člověk závislý

jako vězeň na chlebě a ledové vodě.

Budu dál tedy chodit touhle starou zemí

a mít znovu ten starý známý pocit  jistoty, jaký má námořník

vracející se přístavem do svojí malé prochlastané krčmy.

Ale to už nebudu mít na čem viset, má milá,

a tak si budu muset koupit docela obyčejný špagát,

abych po něm sešplhal dolů,

tam dolů, kam bezpochyby patřím!