Pomíjivost

Strom bohatou korunou se pyšnící,

k nebi hrdě se tyčí.

Však o šaty náhle okraden vichřicí,

teď k zemi nahatý se krčí.

I kdyby sebevíc jsi chtěla,

nic není tu na věčnost.

A z krásného těla

nezbyde ani kost.

Stáří střídá mládí,

dřív měli jsme se rádi.

Po noci přichází den,

realita mění se v naivní sen.

Po hloupém večeru nastane moudré ráno.

V srdci dřív plném lásky zůstalo pusto a prázdno.

Na hebké pleti teď dělají se vrásky.

Zbyde z nás jen smetí.

Všechno se jednou mění.

Co bylo,to už není.