Písmák Svítání
Noc končí a ty vstupuješ do nového dne,
sen odchází a ráno tě hladí po tvářích.
Chtěl bych být ránem
a setřít kapky rosy z tvých víček,
S Tebou 2008
Slunce šlo spát a já půjdu taky,
v objetí Tvém zašeptám díky
a do zlatavých kadeří zahalím žal,
co všechno za něhu Tvou já bych dal.
Budu se bát
Budu se bát až se sešeří,
budu se bát, že zapomeneš,
budu se bát až se sešeří,
budu se bát, že neuvěříš,
Až budu mít podzim
Až to bude několik let,
tak si možná nevzpomenu,
že všechno špatné odešlo
a jen dobré zůstalo,
Nezvěstná
Rád okusil bych zralost Tvých plodů,
snad určeny nejsou pro cizí zrak,
pro mne tak vzdálené
a nekonečné k naplnění.
Na cestu Lásku zvu
bolest, prázdota
a vyhaslost minulých dnů
ukončena byla jejím laskavým úsměvem
v znovu nalezeném žáru žití
Jarní mystifikace
Jaro, kde jsi.
Nač schováváš okvětní lístky planých višní.
Chlad našich srdcí přivolal mráz do duše,
horečnatá poblouznění řežou naše žíly
Někdo mě líbá
Někdo mě líbá,
rty chladné až mrazí,
políbení jsem odmítal
a teď mě to mrzí.
Deziluze
jsem osamělý básník
co ztrácí rým,
jsem jak podzim
brouzdající se tlejícím listím,
Ztrácíš se v dáli
Ráno vítá nás chladným dechem k dalšímu žití,
každý jde svou vlastní cestou sám, prostě není zbytí.
Osudový děj je jako břitva ostrá,
čepel v srdci bolí,
Nevěrný
Na festivalu marnosti
pozbyl jsem svoji jsoucnost.
S oslepeným zrakem
pohanil jsem svatý obrázek
S Tebou ... 2007
Na drahách spřízněných duší poletuje naděje.
Modlou stává se vechvílích bezesných a bolestných.
Touha spaluje na popel myšlenku jízlivou, bojuje.
Srdce – rozezněný zvon přibližuje hořící obzor.
Don Quijot
Unavený rytíř vplné zbroji těžce dosedl na svého koně. Jeho odhodlání co překonávalo strach se změnilo vbezmocnost. Jeho iluze spálil oheň. Tam, kde rostly divoké růže není nic.
Myšlenka na smutek
Knebi letí opuštěná duše,
vždycky to tak má být .
. vždycky, když den se zkrátí
a sen odchází .
Večerní romance
Včerejší večer voněl,
voněl babím létem,
a mým steskem,
voněl rosou setřenou zrůží,
Bez srdce
Jaro vstoupilo
do samoty čtyř stěn,
odložila jsi zimní závoj
a nasadila umělý úsměv.
Hledání
Když se zbloudí
v zahradách smutku,
doušky radosti jak osamělé chmýří
procházejí se kolem
Když se loučíš
Sraním rozbřeskem,
v závoji zahalená,
v touze uzamčená,
se slzami pod víčky
Bolest
Ve jménu andělů temnot proklínám svou duši,
stíny zla vyvolány démony ničení a vládci zoufalství,
utrpení zrozené vbolestech,
přichází čas zloby a zkázy.
O vině
Vybledlé fotografie žalují na dobu,
myšlenky přikryté zažloutlými listy deníků
bloudí sem tam časem,
řídnoucí víra není už tou silou
Klíště
Na zadku mě hlodá klíště,
vyndám si ho radši příště
až já půjdu zas do lesa
vezmu oblek srdce plesá.
Ještě není konec ?
Když vzpomínky umírají a sílu ubírají,
když slza kane po tváři a nálada se nelepší,
když se ptáš kam jsi došel sám sebe,
když těchmury zmáhaj a úzkost bolí,
Hotel Slunce
zrezivělý poutač ještě láká do zaniklého podniku,
nevábně vábí,
mrtvé oči průčelí sledují kolemjdoucí,
slunce propichuje omítku,
Opilá zima
Jak krásně se smála,
když šla zasněženou krajinou .
Všude bylo ticho
a nikdo nechtěl promluvit.
Její jméno bylo nevinnost
Ve srubu jménem Amora
raněna byla tvá počestnost,
blízko té krásné řeky
co opustila své koryto,
Milenci
. propadlí Lásce
obětují svá slova,
úžasem oděni
chtějí stále znova
S tebou
Tvou rtěnku
stále nosím na svých ústech,
tvůj něžný dotek stále vnímám
ve své dlani.
Vdaná
Usínám
a „jedna vášeň“ mě dostala
„zas zavolej až budeš se cítit sám“ . napsala.
Jako kdyby tušila,
Hromada kamení
Kámen první
Čeho se vlastně oba báli,
když se vraceli zpět a utíkali před sebou,
déšť provázel jejich přání,
Věčnost
Překročit magickou bránu snů,
ocitnout se ve světě nevšedních dnů,
poznat realitu zdruhé strany,
ukončit své dny, když jiným zvoní hrany.
Příležitostná
hledám podzimní kvítí
ve vlasech tvých rozpuštěných,
hledám den včerejší
ve vzpomínce matné,
Setkání v N.Y.
Byla jsi příliš uspěchaná, když jsme se potkali na
Madison Avenue,
šla jsi na 96. ulici ke svému psychoanalytikovi
a já se asi opil, když jsem na tebe čekal vtom pochybném baru.
Markétě
Lásko vzývaná prozraď mě své jméno,
vezmu tvou dlaň a projdem spolu ohněm,
spolykám vzduch a Ty budeš rájem,
překrásné bude každé naše ráno,