Zdrátované město

Zdrátované město

Bloumám, bloudím, blouzním. Slova mi vyskakují z úst a sedají si jako osminové tóny na notovou osnovu. Stojím sama v zrcadlovém sále. Ve vzduchu kolem se vznáší originalita. Je tak nestálá. Vítr přinese závan nejistoty okořeněný pochybností. Jdu ulicí a míjím cizí tváře. Tu a tam se naše pohledy na mikrosekundu střetnou. Výraz oka se mi vryje do paměti, abych ono duševní okno již nikdy více nespatřila. Anonymita anonymního města vítězí. Všudypřítomná pomíjivost vhání do mozku varovné signály. Uchop něco a uchovej navěky! Chápu se dveřního madla a vcházím do Indiga. Rozšířeným chřípím nasávám namodralou atmosféru až do plicních sklípků. Intelektuálno se rozprostírá od rohu k rohu. Hra se slovy může začít. Dekadence, abstrakce, inovace, ignorace, absence, demoralizace, imaginace. Pod pláštěm dokonalých cecismů se skrývá vlastní nevědomost. V lebce zaznívá dvoučárkované C. Obláček cigaretového kouře stoupající vzhůru ovoní strop a ty sleduješ dráhu padajícího popela. Mísící se vůně vytvářejí směsici pachů. Páchne to tu od hlavy až se z ní kouří. Freude, Freude, někdo musí z kola ven! Pár zautomatizovaných pohybů a káva je na stole. Ocitám se ve vakuu přízemní radosti. Pomíjivě se cítím spokojená!