Zbytecne do podzimu

Slunce už šikmo šípy lomí

a podzim klepe na dveře

Na stryptýz chystají se stromy

a já v naivní důvěře

zase rozplétám barvy duhy..

Tu červenˇ s modrou nadějí

chtěl bych Ti poslat raději

dřive, než pošle někdo druhý..

Měsíc si chytit do sítě

a udělat si z něho posla

dříve než jiný zvábí tě..

a na mne zbude role osla..

v té hře o oslu s jeho stínem..

Chtel bych se opít  starým vínem

a chytit hvězdu padající

pod tíhou všech Tvých přání.

Zkrátka a dobře umět říci

že čistou rosou raní

omyl ten pot, co láskou voní...

Čtyřspřeží zapřáh do kočáru

dříve než ten princ, fetišista

střevíček na tebe si chystá…

Snad chybělo už jenom málo

a přece se to opět stalo.

Jiný se dřív prodral tím trním..

a já si zase číši plním

burčákem, místo starým vínem

své rozhodnutí soudci dává…

(duha zůstala zapletena…)

Netleská se přec o funusu

a já si zahrál v tomhle kusu

jak se to u mne často stává