Opět Veronice

Potkal jsem inspiraci,
jenž uvnitř hřeje a šedou práci
barví do zelena.

Potkal jsem inspiraci,
jenž v ladných tónech blues
dychtivě čeká další kus
hudby, co v uchu lahodí.
To pak rázem starosti zahodí
a cítí se volná jako vlaštovka.

Potkal jsem inspiraci,
co žene mi pero po papíru,
v chování zná tu správnou míru
a potají se směje, když čte další tajný vzkaz
a mě běhá po zádech mráz
jak tentokrát to dopadne.

Potkal jsem inspiraci a znejistěl v úsudku,
když pocítil jsem pohnutku
kdesi v hloubi duše.

Potkal jsem inspiraci
a když ráno zpívají ptáci s budíkem
vím, že bude krásný den.

  
Moje milá inspirace
tu máš kousek noční práce.
Co bych to zas nezkusil,
když dodá mi to tolik sil.