Vůní jího těla dal jsem se svést

les šeptá slůvka touhy a měsíc svítí

na jednu z nejkrásnějších hvězd,

svůdnější, než náruč rudých kvítí.

V jích očích zřím nádech nekonečna,

tam duše má je navždy ztracená.

Té lásce já věřím, bude věčná,

pro mě to velké štěstí znamená.

Jsi jediná, jež v mých očích září,

nejsem jen chrlič prázdných vět,

vím, nejsem též oděn svatozáří,

však jsem Tvůj, vem si mě hned!