Louč a sůl

Měřil si mě nevybíravým pohledem už když

zapaloval louč.

Byla mi zima, mezerou v zubech  proudil

vysněný mořský vánek.

Kam se jen ztratila naše sůl?

Zkus si vybavit,

pod kterou almaru ji zašantročila tvoje

ruka.

Stál nehybně a odraz v okně připomínal

rachot jeho hlasu.

Pomodli se, dokud je čas!!

(Místo toho jsem tě objal.)

Natoč se ke mně levým bokem a podej karabáč!!

Visí na věšáku.

(Uposlechl jsem a nenápadně hladil tvoji šíji.)

Když bylo všechno jak se patří nachystáno,

probudil jsem se.

Kdosi mě přibíjel k posteli

rezavými železnými hřeby   

a prudká bolest a krev na pyžamu

bylo první přivítání

dnešního krásného

Sluncem přepitého

dne.