NETYPICKÁ JIZDA VLAKEM

Od koupení jízdenky mě odradil teměř pozdní přichod na nádraží a tež fronta u pokladen a také její cena a to že průvodčí zrovna moc ve vlaku nechodí a tak jsem se rozeběhl na nástupiště,ale nějak se mi do cesty postavil pojízdný vozik na zavazadla a já nějakým řízením osudu se dostal za jeho řízení a nastala pro mě jízda nejenom po nástupišti,ale nasledně i přes koleje z vjetím do tunelu z něhož jsem raději vyjel,poněvadž světlo na jeho konci byla jedoucí lokomotiva.

Nicmeně se mi zdařilo včas dojet na nástupiště z něhož měl jet vlak,ale došlo ke spoždění,protože jsem přejel vypravčímu nohu.

Zdarně proběhlo i nastoupení i když jsem ještě nějakou chvíli vlál ze dveři rozjíždějíciho se vlaku.

Vecpal jsem se do prvniho kupé,ale cestujícim vněm se to moc nelíbilo,jelikož jsem svým batohem omračil sedícího muže a po zakopnutí následoval dopad do klína postarší ženy,která omdlela a její psik se katapultoval do mých kalhot,kde se nefalšovaně zakousl a ja vyběhl nebo spíše vypadl z kupé ven a proběhl jsem dva vagony a zastavil jsem se před kupém,které bylo kupodivu prázdné.

Chtěl jsem si dát batoh nad sedačku,ale kryt světla v kupé se přemistil diky memu batohu mě na hlavu a pak na podlahu.Chtěl jsem jej dát zpatky a tak jsem se postavil na sedadlo,jenže vlak zrovna v tu chvíli přejel nějaké vyhybky a ja ztratil rovnováhu a při pokusu zachytit se jsem se chytl zavěsu u okna a i sním následoval dopad na podlahu.Chvili jsem vravoral zcela zamotán vněm a tak jsem slyšel jen čisi žensky hlas z dotazem,jestli je zde v kupé volno a pak vykřik a uprk pryč chodbičkou.

Letmý pohled do chodbičky mě prozradil blížící se přitomnost průvodčího a tak jsem popadl batoh a dal se na taktický úprk na wc,kde jsem se zarígroval,jenže to asi nebyl zrovna ten nejlepší nápad,jelikož mi neuniklo,že během sezeni na záchodové mise se má zadní čast těla zasunula poněkud hlouběji,než bylo zdrávo a ja tam náhle seděl,jako ulitý.

Ve finále kdo si začal mlátit zuřivě na dveře kabinky.

"Strpení.Jen co se vysoukám ven!"řekl jsem,ale snaha byla marná.Já se však nevzdal a pořadně zabral.A ono to povolilo.Tedy celý záchod.

Bušící cestujíci byl velmi překvapen,když jsem z předklonu vyšel ven i z celým záchodem.

"Vloudila se malá chybička,ale otvor tam zůstal."zdělil jsem mu a začal jsem se vzdalovat uličkou k všeobecnému udivu cestujícich.

Narazil jsem i na průvodčiho,jemuž se protačely panenky.

"Prosím vás chytte ten záchod a tahněte ho k sobě.Nerad bych byl chodícim veřejným záchodkem."řekl jsem mu a on tak začal činit,aby poté odletl i ze záchodem do zadu a já zase do předu nabra je přitom nebývalou rychlost i směr a po několika saltech jsem uviděl v ruce cosi co připomínalo zachranou brzdu a vskutku vlak náhle zastavil a já raději se dal na utěk pronásledován osazenctvem vlaku za nimiž vrávoral pruvodčí ze záchodem na hlavě.