Maturita naruby - část 1.

na maturitních večírcích zkoušejí své  profesory - část 1.

Jan Rosa

TÉMA: PEDOLOGIE

Otázka č. 24: Pojednejte o vinných podzolech (znaky, rozšíření, význam v lesnictví…)

profesor Bucek (polkne překvapením slinu):

"Vinný podzoly...?"

student Charvát: „Ano, vinné podzoly. „Studente“ Bucku, vy o nich nemáte ani páru…?“

p. Bucek: „Nu – vinné podzoly, to je přeci tak triviální věc. Vinné podzoly… jsou okolo každý putyky… patří tedy mezi půdy antropogenní, že ano. Ale nevznikají normální, tedy hospodářskou činností…“

s. Charvát: „Máte tedy na mysli nikoli hospodářskou činnost, ale spíše činnost hospodskou - ?“

p. Bucek: „Děkuji za napovězení, vznikají činností okolohospodskou, že ano. No, jak – tedy ty znaky půd jsou především - charakteristická vůně. Někdo tomu říká i smrad.“

s. Charvát: „Například nealkoholici?“

p. Bucek: „No… nealkoholici… a i jiní… tedy, vono to právě nemusí… páchnout jen vínem.“

s. Charvát: „Může tam bejt třeba i rum -?“

p. Bucek: „Může tam být i rum… no… a… i jiný věci.“

s. Kruml: „Komisi speciálně zajímá, jaká je chuť vinného podzolu, když to-Ho dáme na jazyk a půdu tam prostě rozmělníme…

p. Bucek: „Ano, ano, jsou i pedologové, že ano, kteří ochutnávají půdy jazykem…“

s. Charvát: „A nezlomí si třeba zub?“

p. Bucek: „To ne, ale zkoušejí jednak zrnitost… Například, že ano… jílovité půdy, když se stisknou zubama… tak to mezi nimi neskřípe – není tam žádnej písek. Myslím si, no – tady u toho typu by se ani nemuselo teda faktem tak zubama, to by stačilo jenom takhle rozetřít jazykem, ale já jsem to ještě nezkoušel…“

s. Charvát: „Doplňující otázka. Když pedolog zkoumá půdy zubama a skřípe písek mezi zubama, kolik v sobě musí mít promile?“

p. Bucek: „No… HaHaHa, to… to asi hodně.“

s. Charvát: „Kolik stonožek se vyskytuje na metru čtverečném?“

p. Bucek: „Na metr těch vinnejch podzolů?“

s. Bárta: „No jistě! A zajímalo by mě ještě esltli si neppp-letou… A pletou si nožky?“

p. Bucek: „Ty stonožky -?“

s. Bárta: „No jistě!“

p. Bucek: „Tam spíše, že ano, tam by, vážená komise, mohly být spíše jiné druhy – háďátko octové a háďátko vinné…“

s. Charvát: „… a červec bázlivý.“

p. Bucek: „Ano, je tam podobná žoužel, kdežto stonožky – ty si s ohledem na ten svůj počet končetin nemohou, že ano, pobyt ve vinných podzolech dovolit.“

s. Charvát: „Protože by se motaly?“

p. Bucek: „Pravda, moc by se motaly, tak by to asi nešlo, NOoóóó…“

s. Bylina: „Na závěr ještě jednu všetečnou otázku. Mohl byste nám podle hvězdiček rozdělit půdy koňakové?“

p. Bucek: „No – tak okolo Vizovic – to jsou například vizogňakové půdy.“

s. Charvát: „A v Gruzii…“

p. Bucek: „No, hmm – no, právě, děkuji za napovězení, že ano. V Gruzii jsou to půdy - zase - jiné. Nu, ale vcelku všechny všechno mají společné. Vždy mají příslušný počet stupňů, no a potom ty následky, když se po těch půdách příliš chodí – víte - bývají kluzké. Snadno se tam ujede a také nepůsobí dobře na vyjadřování. No, často na nich přichází v úvahu, že tam chodec říká psovi slečno.“

s. Charvát: „Myslím, že můžeme „žákovi“ Buckovi za odpovědi poděkovat - a píšeme do maturitního protokolu – za dvě.“