sen co pláče

 

Sen co pláče

 

Když večer uléhám

vždy se to stane

zřejmě jsem ještě v polobdění

při prvním doteku

o lehký spánek

přichází

- všechno se mění

 

Z polštářů společně s pernatou zvěří

s obláčky šitými ledovou jehlou

podléhám náletům šedavých skvrn

 

 Ještě chvilku

než juknu průzorem

v příšeří zatím tonu

jen oči vystrčím

nosem si zanosím

puknu

 

Poletujíc si po pokoji

s náladou dědy Hajaji

v kloboučcích mých očních víček

perly se moři dávají

jak druhořadé rádodajky

jak zrní do tvých zobanů

Perly se v bocích pohupují

v rytmu podzimní nálady

 

Když večer uléhám

do krámku stínů

kde stojí černočerň půl kila měny

Kde pouhé mrknutí

překreslí horizont

Vykouzlí v zácloně

čtvrt nahé ženy

Kde cifry budíku

v zelených převlecích

naženou mouchy

pavoukům do klecí

Kde večer odlétám

s dřevěnou vrtulí

   na nose mého snu

 

Když večer uléhám všechno se mění

Zítra se k sobě vrátím

v zácloně objevím vyzvědače

na dveřích stuhu

na zemi ponožky

v sítnici duhu

a sen

co pláče

---