co teď?

Jednoho dne, tuším, že byl konec března, zima ještě docela upozorňovala na svoji sílu, jsem v práci opět dělal ty své tabulečky, když na mém stole přistál kus papíru. Zase nějaký vtípek, pomyslel jsem si, vzal ho do rukou a četl. Vlastně to bylo obyčejný pozvání na menší večírek, jen lidi z práce, v jedné hospůdce. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem přece jen vzal tužku a připsal své jméno. Bavte se s přáteli, jak zní v jedné reklamě, proč ne, řekl jsem si a nechal jsem to být........

Toho večera nějak jsme neodhadli salonek a počet lidí, bylo tam docela těsno a hlavně lidičky, kterým bych mohl něco říct, chyběly. Nepatřím zrovna k ukecaným lidem, spíš si tak vyhledávám ten “správný” kolektiv, se kterýma je mi fajn. Tak jsem vypil dve pivka, docela jsem si pokecal, a když už jsem tam jen seděl a naslouchal ostatním, řekl jsem si “DOST” a vstal, zaplatil a chystal se k odchodu. V tu na mě zavolala Ona, kam prý jdu, tak brzo, řekl jsem ji, že se moc nebavím,a že jdu tedy....jak prosté....pozvala me k jejich stolu a moc krásně jsme se bavili, chtěl jsem sice mezitím ještě odejít, ale vždy mě přemluvila. Vím, je krásná, příjemná, že bych usiloval o její náklonnost se nedalo říct. Měla už naplánovanou svatbu, a tak .....

Ale při loučení, tam najednou byla....ta jiskra, co osvítila naše srdce, já ji nechtěl pustit, byl jsem bez sebe. Druhý den jsem si říkal, že to možná zapůsobilo to pivo, ale vzápětí po mé myšlence mi přisla SMS, od Ní. Přálá mě moc prima holku, ať si najdu a že mi přeje moc štěstí. Nešlo mi to moc do hlavy, tak jsem ji odpověděl jen, že děkuji. A pak už to šlo strašně rychle – byli jsme si sednout, první polibky a velká vášeň, brzdila nás oba ta svatba, Své city jsem nezadržoval, ona tvrdila, že miluje jen jeho a mě má ráda, ale já tu lásku cítil – sršela z ní. Nechtěl jsem jí ublížit, snažil jsem se ten čas strávený s ní omezit, a tajně doufal, že tu svatbu posune, že začne uvažovat o jiných možnostech, ale ne, říkala jen – musí to tak být, mám tě ráda, chci být s ním...........

pak byl večírek, před svatbou, nechtěl jsem tam jít, protože mi bylo jasné, že by se něco stalo, bylo tam tolik vášně, která samozřejmě vybuchla až jsme zůstali sami – další vlna vášnivých polibků po celém těle – k TOMU nikdy nedošlo, ale o to nejde, bylo to moc krásný, byla v tom láska, vášeň , touha

pak nastal den svatby, bolelo mě u srdce, myslel jsem, že s ní nikdy nepromluvím, ale když jsem ji uviděl, vše se změnilo, zjistil jsem jak moc ji miluju a že to odloučení tu lásku ještě prohloubilo, ale ona byla nepřístupná, odmítala mě, až jednoho dne, když jsme se byli projít, naše rty se opět setkali, jen krátce, ale to stačilo k tomu, abych si uvědomil, že její city nikdy neumřely, jen byly skryty a teď znovu vyplavaly na povrch. Měl jsem před sebou její tvář, vdané ženy, nikdy bych neřekl, že se dostanu do takové situace, kdy budu přemýšlet, abych neranil jejiho manžílka, na ni mi ale moc záleží, a já se snažil respektovat to, chtěli jsme být přátelé, ale bylo nám jasné, že musíme počkat, anebo se to ztratí vše....Trochu to ochabovalo, myslel jsem, že už to bude vpořádku. Trávili jsme sice spolu nějakej čas, ale už jsem po ní tak netoužil, bohužel ta touha taky neskonala, jen byla ukryta a nedávno opět vyvěrala.

A tak spolu trávíme jedno odpoledne týdně, minimalně jednu hodinu a ještě nějakej čas v práci, jsem beznadějně zamilovanej a opět cítim lásku i z její strany. I přes mnohé sliby a ujišťování, že se to nestane, se ji vždy dotknu a políbím, ona jen přimkne rty k mým....Nedokážu ji přestat vídat.....možná jsem slaboch nevím.....mám usilovat o ni.....šance jsou téměř nulové.....lidičky co mám dělat???? ne nevyužívá mě, jen se toho nedokážeme zbavit, té touhy a té magické přitažlivosti, a hlavně nedokážeme ani jeden říct ne...........poraďte, může toto skončit alespoň tím přátelstvím, nebo už je vše ztraceno???

vězte, že v tomto popisu mnohé chybí, spousta citu co mezi náma proudí a spousta jiných něžných detailů, které však tvoří ten celek.........

díky