To znám...

TO ZNÁM…

Ráno Filip v záchodě objevil krev. Nevěděl, co si o tom má myslel, a tak přišel za mnou: Tati, v záchodě je krev. Já jsem věděl moc dobře, akorát jsem nevěděl, jak mu to vysvětlit, tyhlety problémy, co každá máma má, a tak jsem to nějak zamluvil. No a pár dní na to sedíme u televize, díváme se na komisaře Rexe nebo nějaký jiný jeho oblíbený seriál a najednou blik – reklama, mezi jiným tradičně taky jedna na dámské vložky. A tu mě napadne, abych vyzkoušel jeho vědomosti a opatrně řeknu: Víš, co to je? Filip se na mě nevinně zaculí a pak úplně samozřejmě řekne: To znám, to je pro holky.

A pak, že se netočí. Že jsou děti hloupé a jedinou pravdu mají dospělí. Děti vůbec nejsou hloupé, hloupý je ten, kdo to o nich tvrdí. Dítě má pravdu jako každý jiný, jenže každý jiný není dítě a tak to často nechápe. A to je škoda. Je přece tak krásné, být dítětem.