Bylo hluboké ticho v krátkých intervalech přerušované dopadem odkapávajících kapek kapaliny, pravděpodobně vody, ze stropu, jestli tam vůbec nějaký byl. Byla naprostá tma, taková, že člověk měl pocit, že ani neví jestli žije nebo je to jen sem či nějaká bludná představa chorého mozku. Měl pocit žízně, hrozné, dusivé žízně. Snažil se natáhnout do absolutní tmy nohy, na kterých podle všeho klečel. Žádný výsledek. Skusil totéž s rukama. Marně. Nemohl hnout končetinami, protože žádné neměl, ale byl si jistý, že jestě před nedávnem nohy i ruce měl a mohl jimy s naprostou volností pohybovat. Co se mu to stalo? Nechápal svoji situaci. Uvědomil si zvuk dopadajících kapek. Připomělo mu to jeho strašlivou žízeň. Chtěl vykřinout, zavolat o pomoc. Jak strašlivé bylo jeho zjištění, že nemá ani ústa, která by mohl k výkřiku otevřít. Najednou ho napadlo, že nemá tedy ani ústa k tomu, aby se mohl napít. Polil ho studený pot nebo si myslel, že ho polil pot, přestože na sobě žádný necítil. Vlastně vůbec necítil jakýkoli vnější podnět, kromě neustálého dopadání kapek na jakýsi pevný podklad, na němž, jak se mu zdálo, ležel. Najednou ho oslepilo jasné světlo objevivší se v dálce. Mihotalo se. Byl to zcela jistě oheň, louč nebo pochodeň. Světlo se zvolna blížilo, až zahlédl dívku, která je nesla, přesto však bylo příliš daleko na to, aby zahlédl sebe. Bylo stále blíž, opět se pokusil o nějaký pohyb či zvuk. Chtěl přilákat pozornost té mladé dívky. Třeba by mu pomohla zjistit, co se mu stalo. Již byl schopen rozeznat své okolí, nacházel se v prostorné jeskyni. Světlo zmizelo za skalním výčnělkem nedaleko od něj. Bál se, že už světýlko nikdy nespatří. V tom se znovu objevilo a osvětlilo místo kde ležel. V tu chvíli pochopil, proč nebyl schopen hýbat končetinami, ležel uprostřed cesty a byl jen nepatrný oválný oblázek. Zdálo se to nemožné. Dívka s pochodní prošla bez zájmu kolem kamínku. Ničím ji nezaujal, jen kus horniny ležící mezi mnoha dalšímy. Šla dál až se její ligotavé světýlko ztratilo v dáli za nějakým obřím balvanem. Oblázek obklopila zase ta pustá tma. Ztratil všechnu zbývající naději a pohrožil se do spánku, ze kterého, doufal, že již neprocitne.