Písmák My sin
It´s my sin
And I´m proud of taking chances
Itś my sin
Now I´ll accept the consequences
Nauč mě, noci
Náruč bych chtěla mít
Tak hebkou
Tak černou
Tak lehkou
Klouže satén
Klouže satén po sametu
rozvíjí se v divném květu
splétají se, uzlí, kroutí
vzájemně se nezarmoutí
Píšu Ti vyznání
Píšu Ti vyznání do prachu
Vím, že ho nebudeš číst
Rozplétám lásku z copánků
a nebudu ji umět splíst
Když se tak díváš
Když se tak díváš
to by člověk hned radši neměl chyby
jenže jsou
někde moc a někde něco chybí.
Zase ten hokej
Flusni na toho hnusa
co si říká USA
***
Češi mají kuráž
Každej chce někoho..... (zabít)
Jenom Tě přitáhnu trochu blíž
známe se, ne.
Jenom trochu blíž
ať na Tebe dosáhneme obě.
Rocková
Deme vyrvatsnobský kytky
Deme trochu nahlas snít
Deme spásat lidský zbytky
Nechte rock ´n ´ roll tu znít.
Hokejové utkání
Průcha nahrál
střílí Prospal
Kanaďan hned góla dostal
* * *
Zas
Zas každý polibek
dalším musím zapít
zas jsem s Tebou
a Ty nevíš to.
Zase Tě otravuju
Zase Tě otravuju písmenky
Představuju si (ach ty myšlenky. )
že Ti je píšu na kůži
Nechci Tě už vážně ne
nebojím se
Nebojím se dělat blázna
už nepláču, že nejsem krásná
nestydím se za svá slova
už se nechci nikam schovat
Zmatky
My dva si přeci můžem lhát
Už sme si dávno zvykli
jsme spolu vcele na konci světa
a já Tě tlačím ke zdi
Zítra
Tak se zavřel květ minulosti
a lidstvo hledá klíče
ke dveřím do budoucna
k tunelu do propasti
Tanec Apokalypsy
Tančí ruku v ruce s vlky
a s divokými psy
Pojď se se mnou na něj dívat
Na Tanec Apokalypsy
Připomíná mi Tě
Připomíná mi Tě
začátek jara
je zrádný jako Ty
Hřejivý je, však tváří se chladně
Chci:
já chci umět létat
abych nemusela stát
hlasitě si zpívat
a nenechat vás spát
Návrat
Kapitáne. řekni světu,
že domů svoje vojsko vedu.
že z války vrací se už král
zpět k moci, kterou Bůh mu dal
Do větru
Tak jsem asi lehká děva
do větru jsem celá divá
Do větru jsem a taky šílím
Před startem jsem dávno v cíli.
Potisící
Pláču, křičím,
skládám básně
trpět umím,
ty víš, znáš mě
Svině
Lidi sou svině
už když sou v plíně
své svinství líně
utápí ve víně
Je to jak...
Jak jim to vysvětlit.
Je to jak kapka krve
Je to jak poslední vteřina
Je to jak padák, který selhal
Strom na kopci
Strom na kopci kousek za vesnicí
Strom na kopci a louka spanilá
Strom na kopci v něm síla spící
Strom na kopci zdánlivá idyla
ŠÍLENSTVÍ
Šílenství
Po ulicích kráčí šílenství včerných kápích a sněží na ně bílé vločky mojí naděje…
Objala nás tma…ztěžuje můj už tak dost nepřesvědčivý krok.
A po pravé ruce, která před chvílí nerada pustila půllitr, polyká černou prázdnotu průchod.
Ulítlé myšlenky
Skládám si z myšelenk vlaštovky. a házím je z okna ven.
Na ulici prší.
Lidé (jsou dnes zajatci šedi) zašlapují mé složité (složené)myšlenky do bahna (minulosti) na zemi.
Milovat sám
Jsem zpět.
jen pro chvíli polibku
jsem do ráje záletla
Vracím se teď.
Schizofrenie
Už nenuť nikdy oči plakat
Zapomněním nech se zlákat
Když ne mnou.
Usměj se.
Dívka na pobřeží
Příboj jí neohrozí
a voda jí nestudí
náhoda anebo bozi
teď zatočí osudím
promluva s NÍM
Ač image mi to nepřeje
já mluvím k Tobě, pane
Tvé slovo že orý zahřeje
a jak pravíš, tak se stane
Pro samou lásku
Pro samou lásku
zapomeneš jednou i moje jméno
Napíšu Ti ho polibkem do té vrásky na čele
A teď mě pohlaď,
Hořím
Hořím. Jiskrou tvou
Vzplál oheň můj
Září teď tmou
Tak otoč se. Stůj.
Až se ráno neprobudí
Až se ráno neprobudí
a zůstane jenom tma
tma, jen tma, co studí,
pak dech, jež prošel hrudí
Zasněná
Sníš o záři slunce
Co vyplňuje nebe
O někom, koho miluješ
A on zase Tebe
Zbytečná modlitba
Jak vkostele poklekám
A kprosbě slzy liji
Slova zúst svých vyvlékám:
„Žij, jako já žiji. “
Přítel
Vždy, když přichází, tak tichounce šeptá. Jeho kroky nejsou slyšet, ale každý Jeho příchod vycítí.
Jeho přítomnost mi pomáhá. Utěšuje mě.
Můžu...
Mohu být Tvé rozloučení
Nebo slova pozdravu
Změnit se vTvé tajné snění
Vpůlnoční Tvou představu
??? II.
Vrchol světa- modrá obloha
Snekonečnem vesmíru se snoubí
Jako my dva jsou si blízcí
Jak vnás- vnich věčná prázdnota
Co zbude...?
Co zbude po smrtrelných vzdeších
Vlidském těle
Vlidských srdcích
A vrukou stvořitele
Pro...
Víš, jak sem vždy snila,
Že jednou vážně budeš můj
Hloupá sem a vždycky byla,
Hloupá sem, to nepopírám
Ač bych měla
Divně zhořkl nádech
Uvnitř mého těla
Nechce se mi dýchat znovu
Ač vím, že bych měla
O vodě, přirovnáních a o tom, jak to dopadlo
Malá, maličká kapka snad vody se náhle zablýskala ve vzduchu. Třpytila se jako hvězda, která zapomněla zajít. Jako diamant, co ještě nebyl nalezen, jako zrcadlo, ve kterém se odrazil východ slunce.
Vůní připomněla kvítka, která zapomněla uvadnout.
Nečekaná
Jak hluk velké společnosti
Se vticho přelívá
Tak zároveň ten příliv zlosti,
Smutku, vzteku doznívá.
Kdo nepocítil ran...
KDO NEPOCÍTIL RAN SE JIZVÁM SMĚJE
tak praví klasik s moudrostí
a pravdu má, až ruka se mi chvěje,
jak mým ranám usmíváš se v radosti
???
Prázdných frází pln je svět
A bezohledných citů
Srdce, směšný těla květ
Se stává jedním zmýtů
Smutná vražedkyně
Slova jsou tvé silné zbraně
i pohlazení sametu
s úsměvem mi vnutíš rámě
A hle. Vztah máme tu.