O stvoření a zániku světa

STVOŘENÍ

Z nekonečného, bezbarvého, nevonícího, nic chutnajícího chaosu vzešel Životodárce Ghunto. Ten se sám silou vůle stal z ničeho něčím. Byl to právě on, kvůli kterému jsme zde na Zemi.

         Začalo to tím, že Stvořitel Ghunto bojoval se svou zlou vůlí. Tu nakonec přemohl svou dobrou vůlí. Byl to veliký boj. Ghunto málem nepovstal z ničeho a zůstal ničím, ale dokázal to. Vyhrál kvůli tomu, že jeho dobrá vůle je silnější než ta zlá. Jakmile se ale sám stvořil, povstaly zároveň obě dvě vůle – dobrá a zlá.

         Ghunto věděl, co se děje. Snažil se, ale nepomohlo to. Ghunto se roztrhl vedví a povstal z něj Ulgha – dobrá vůle, který byl ochránce země a všeho co na ní bylo a Pfunta – zlá vůle, který byl vrah, ničitel a zákeřný zlomyslník. Ulgha se však potřeboval zbavit Pfunta, aby mohl stvořit svět, a tak uzamkl Pfuntu po krvavém boji do nicoty. Jelikož byl Pfunta sám, nebyl tak silný, aby se dokázal dostat zpátky. Tak mohl Ulgha konečně začít s tvořením světa.

         Svou dobrou vůlí udělal z větší části nicoty nebe a vesmír, hvězdy, měsíce a mléčné dráhy. Pak udělal vstupy do nicoty – černé díry, kterými uvrhal do nicoty zlé bílé trpaslíky – trufty, které po sobě zanechal Pfunta, aby škodili Ulghovi.

         Pak začal tvořit zemi. Nejdříve udělal ze svého vytrhnutého srdce jádro země. Samotnou zemi pak stvořil ze svého masa, které si odtrhával, a trpěl pro svět. Ta se mu zdála moc prázdná, a tak ze svých slin vytvořil vodstvo a ze svých chlupů udělal trávu a květiny. Ty se mu zdáli osamocené, malé a nevýrazné. Tak dělal ze svých vyrvaných vousů za velikých bolestí stromy a keře. Ty se mu líbily, ale nikdo z nich nejedl jejich plody. Tak začal tvořit hmyz ze svých prstů na pravých končetinách. Prsty si vykousal a stvořil hmyz a malá zvířata. S postupnou velikostí prstů tvořil větší a větší zvířata. Z nehtů pak udělal ptactvo. Viděl že zvířata jedí plody květin a stromů, a že květiny jsou zakořeněny v zemi. Zvířata se však nerozmnožovala. Tak ze svých prstů na levých končetinách vytvořil pro zvířata družky. Jen na některé zapomněl, jako například  na šneka, který se kvůli své pomalosti nestihl přihlásit o družku. Teď akorát musel stvořit nějaké chytré stvoření, které by se staralo o svět.

         Tak se rozhodl, že to stvoření pojmenuje člověk, a že ho vytvoří ze své pravé části mozku. Tak vytvořil samce člověka ze svého mozku, který si vyrval svými bezprstými končetinami za nesnesitelných bolestí. Člověk se mu staral o zem a uctíval ho jako stvořitele. Stvořitel Ulgha však viděl, že člověk nemá samici. Tu stvořil ze své levé části mozku. A tak je žena – samice spojena s mužem – samcem stejně jako levá a pravá část mozku. Tak bylo ukončeno Ulghovo stvoření světa.

ZÁNIK

Postupem času začalo lidstvo ničit rostlinstvo svými odpadními látkami a výpary z aut, továren a elektráren. Tím se zmenšoval počet Ulghových chlupů a vousů. To ještě nic neznamenalo. Později však začala vymírat i zvířata. Tím stvořitel Ulgha přicházel o své prsty a začínal krvácet. Začínal slábnout a pomalu rostla moc dávno uvězněného Pfunty. Za pár let již Ulgha neměl sílu a posílený Pfunta se dostal ven z nicoty. Po nelítostném boji zvítězil Ničitel Pfunta, ale neměl ještě dost síly na to, aby ho uvěznil do nicoty. Tak proti sobě poštval všechny lidi. Ty proti sobě vedli války do té doby, než měl Pfunta dost síly na to aby uvěznil Ulghu do nicoty.

         Pak Ulgha pokračoval ve svém díle zkázy. Všechny hvězdy začal seskupovat do jedné a tím vysoušel oceány . Lidé, zvířata a květiny neměli co pít a začali hynout.

Pak Pfunta zase udělal z pořádku chaos jako na začátku.

         Nastala apokalypsa.

         Poté co Pfunta zničil vše, co vytvořil Ulgha neměl již co zničit a také upadl do stále přetrvávající nicoty.

         Z nekonečného, bezbarvého, neočichatelného, nic chutnajícího chaosu vzešel Životodárce Ghunto. Ten se sám silou vůle stal z ničeho něčím. Byl to právě on, kvůli kterému jsme zde na Zemi …